2 ROKY UBĚHLY PO ODJZEDU DALIBORA DO LONDÝNA
,,Nemáte drobné?" zeptala se mě nepříjemná prodavačka v kavárně.
,,Ne nemám." odpověděla jsem klidně.
,,Fajn." odpověděla ještě nepříjemněji.
Pane bože proč tam pracuješ když tě to nebaví?Nejradši bych ji to řekla.Ale to bych už asi nedostala mé oblíbené karamelové kapučíno.
Koukla jsem na hodinky a čekala až otrávená prodavačka dodělá mé kafe.
,,Hmm..Jsou 2 hodiny..Se Štěpánem a Lindou se máme sejít v půl 3 a půjdeme na oběd..To stíhám." říkala jsem si v duchu. ,,Tady!" zařvala na mě už s odporným výrazem prodavačka ve Starbucks. ,,Díky!" řekla jsem stejně hnusně jako ona. Když jsem odkráčela z kavárny,zabouchla jsem za s sebou prudce dveře až se na mě pár lidí venku kouklo. Já,Štěpán a Linda jsme teďka hodně dobří kamarádi,trávíme spolu hodně času což mi hodně pomohlo od rozchodu s Daliborem...Ani už nevím kdo to je..uběhlo dost měsíců.
Když jsem dorazila na smluvené místo,obejmula jsem oba dva a společně jsme se vydali do SUSHI restaurace. ,,Dneska ti to moc sluší Poly!" řekl mi Štěpán když jsme se usadili u stolu pro tři. ,,Díky,ty taky nevypadáš špatně!" zasmáli jsme se.
,,Hrozně ti to sluší když se zase usmíváš." usmívala se na mě Linda.
Objednali jsme si společnou obrovskou porci sushi a zelený čaj.
Jen tak jsme se bavili a smáli,Štěpán nám předváděl s hůlkami v puse mrože.Vypadal ohromně vtipně.
Když najednou oba dva zvážněli.
,,No..Ehm..Tak jsem slyšel že se Dalibor vrací do Česka.." řekl Štěpán.
Zaskočilo mi sousto a rozkuckala jsem se. ,,Kdo že přijede?" vykulila jsem na něj oči. ,,Dalibor..Asi dva a půl roku zpátky jste spolu chodili..Pamatuješ?" zeptal se mě. ,,Jasně že si ho pamatuju!" odrkla jsem. ,,Takže ti nevadí že jsem ho pozval na tu naší zítřejší společnou večeři..?" pokračoval. ,,Proč by mi to mělo vadit?Stejně už s ním nechodím..Mám jiného kluka,pamatuješ?" odpověděla jsem. ,,Vím že máš Matěje..Ale pokud by ti vadil,můžeš klidně odejít." řekl.
Začínal mě trochu unavovat rozhovor o Daliborovi. ,,Pozvu Štěpána." řekla jsem klidně. ,,Jo.Určitě." usmál se Štěpán. ,,Nebude to vadit?" zeptala jsem se. ,,Ne." usmáli se oba. Vím že musí dělat že jim Matěj nevadí.. Je to můj kluk a já ho miluju!Je skvělej!Nechápu co se jim na něm nelíbí.Říkají že je agresivní,podle mě to není pravda. Má stejně hnědé vlasy jako měl Dalibor,ale ta vůně není taková jako míval Slepčík..To musím přiznat.
Po obědě jsem se s Lindou a Štěpánem rozloučila a odešla domů.
Hned jak jsem přijela domů,vytáhla jsem mobil a napsala Matějovi ohledně večeře.Souhlasil,takže jsem si oddychla že tam nemusím být sama.
Zbytek dnu a večera jsem se učila.Přece jenom třeťák není nejlehčí.
Další den po škole
Celý den se psychycky připravuji na večeři,kde budu sedět v blízkosti Dalibora.Jak asi vypadá?Bude mít hezký anglický přízvuk?,,Ne Poly!Nezajímá tě!Zajímá tě jen Matěj!" rozkázala jsem si.Co si asi vezmu na sebe..? Lehla jsem si na postel a zavolala Lindě. ,,Co si vezmeš na sebe?" zeptala jsem se. ,,Asi sukni a halenku,vůbec nevím..Ale jdeme do docela 'nóbl' restauračky." odpověděla.
Zvolila jsem tedy koktejlové mini šaty.
(obrázek nahoře)
K tomu jsem si vzala boty na docela velkém podpatku a líčení jsem zelegantněla černými linkami.
