Sobota (v noci)
Kolem třetí hodiny ranní mě vzbudila šílená bolest v noze. ,,,Aaaaaa..." vykřikla jsem bolestí. ,,Miláčku!Miláčku co se děje?!" vlítla mamka do mého pokoje. Bolestí mi začaly téct slzy. ,,Hrozně..hrozně mě bolí ta noha!" ukázala jsem na sádru.
,,To je v pořádku miláčku,to je jen křeč.Taky jsem měla křeče když jsem měla ruku v sádře." hladila mi mamka nohu v sádře. ,,Přinesu ti prášek na bolest,dneska se asi moc nevyspíš." řekla a odešla.Po chvilce přinesla růžovou tabletku a sklenici vody. ,,Děkuju." utřela jsem si mokré tváře od slz. ,,Broučku chceš abych tu zůstala s tebou?" hladila mě dál. Nechtěla jsem aby nebyla vyspalá do práce,potom je totiž nervózní a nepříjemná. ,,Ne,dobrý jdi spát." odpověděla jsem. ,,Určitě?"zeptala se znovu a starostlivěji. ,,Jo." pokusila jsem se malinko usmát. ,,Dobře,zlatíčko..Dobrou noc." pohladila mě a odešla zpátky do ložnice. Ležela jsem na zádech a bolestí mi tekly slzy z očí.Venku svítily hvězdy,nikdy jsem si je na mém střešním okně takhle nevychutnala. Kolem mě jsem nahmatala telefon a koukla jsem kolik je hodin. Půl 4,super...Chtěla jsem zapomenout na bolest která mi zrovna panuje v noze ale..Prostě to nešlo. Přála jsem si ho vedle sebe.
Zřejmě si Dalibor všiml že na messengeru jsem online a tak mi hned přišla zpráva.
Dalík: Nespíš?:O
Já: Nemůžu.
Dalík: Jakto?:/
Já: Křeče v noze na které mám sádru.
Dalík: Vydrž chviličku.
Já: Dobře..
Asi se šel napít nebo tak něco.Ach bože alespoň že je online..Aspoň ze třetinky zapomenu na tu odpornou bolest.
*Zaklepání* Jestli teď jsem neprožila zástavu srdce,tak už nikdy.
Tak moc jsem se ještě nelekla.Když jsem koukla za skleněné dveře které vedou na můj balkón od kterých se ozývalo zaklepání,ulevilo se mi.
,,Pane bože co tu děláš?!" otevřela jsem neslyšně dveře a pustila zmrzlého Dalibora dovnitř. ,,Tak jsem tu." sundal si kapucu. ,,Jak ses sem dostal?!" zděsila jsem se a zavřela dveře. ,,Víš že máš vedle balónu žebřík?!" zasmál se. ,,Šššššš!" napomenula jsem ho. Nebylo by moc dobré kdyby sem znovu přiběhli rodiče a uviděli by tady stát zmrzlého Dalibora a jejich dcerku jen ve spodním prádle a velkém tričku na spaní. Dokulhala jsem se sádrou zpátky do postele a Dalibor mě následoval. Svlékl si mikinu a vlezl si ke mně pod deku. Opatrně jsem si na něj lehla. Bolest pomalu ustupovala.
Nasávala jsem jeho skvělou vůni ze šedivého trička. ,,Proč jsi vlastně přišel?" šeptla jsem. ,,Nemohl jsem si s tebou jen psát přes messenger!" šeptal a hladil mě rukou po zádech. Bohaaa!Já mám tak skvělého kluka. Matěj by to pro mě v životě neudělal.Věřím tomu že ne.
Sobota ráno
Když jsem se ráno vzbudila,byl pryč.Ležela jsem na polštáři a v objetí jsem držela jeho mikinu. Když jsem si všimla že v posteli neni,rychle jsem si sedla a rozkoukávala jsem se po celé místnosti. Ale nikde nikdo. Pane bože,viděli ho rodiče a odehnali pryč?Uklidnil mě však vzkaz vedle mé postele. Stálo na něm: ,,Miláčku,moc mě mrzí že jsem tě neviděl otevírat oči,musel jsem totiž na přednášku do školy:( D. " .. ,,Aaaa!" usmála jsem se nad vzkazem.Prášek fakt zabral.Křeče se už zklidnily.Jen cítím bolest ve svalech,ale to je normální. Doklusala jsem s berlemi do kuchyně a pokoušela jsem si nakrájet ovoce.
Šlo to z těžka,ale šlo.
Hned po snídani která byla kolem půl 9 mi začal zvonit telefon.Docela mě překvapilo že to byla Linda.
,,Čáu!" Linda pozdravila. ,,Ahoj!Copak se stalo že ses probudila ze zimního spánku už teď takhle ráno?" zasmála jsem se. ,,Už ti volali?!" vyhrkla ze sebe.Chviličku jsem přemýšlela kdo by mi měl volat ale pak mi to cvaklo. ,,Ne." odpověděla jsem. ,,Ach jo..Ale tak losování trvá do dnešní půlnoci,máš ještě naději letět do Paříže na celosvětovou miss!" vyprávěla dál Linda. Po dlouhém povídání o tom jak by to probíhalo kdyby mě vybralo jsem začala mít zase hlad. ,,Jdu se najíst,kdyby něco tak ti zavolám dobře?Papa." ukončila jsem hovor a šla zpátky do kuchyně.
Ty kráso,jsem po snídani a zase mám hlad..Nebudu já těhotná?Zasmála jsem se a udělala jsem si několik palačinek.
