Když konečně po 1O minutách další tramvaj přijela,rychle jsem nastoupila a jela směrem k mé škole.
,,Kde jsi byla?" vykulila na mě Linda oči když jsem jen tak tak na zvonění přiběhla do naší třídy. ,,Ujela mi tramvaj!" šeptla jsem protože už byla učitelka ve třídě. ,,Posaďte se." dala nám pokyn a hned jak jsme se usadili,řekla jsem Lindě o zprávě od Dalibora. ,,To si děláš srandu ne?!" zvýšila hlas Linda. ,,Ššš..!" upozornila jsem ji.
,,Slečny?" ozvalo se z přední části třídy ženský hlas,bohužel to byl hlas naší učitelky a ta koukala na nás.
,,Pojďte k tabuli." zamračila se na nás.Vstaly jsme a došly před katedru.Všichni ze třídy na nás civěli. ,,Tak,uděláme menší zkoušeníčko..." prohlížela učebnici.S Lindou jsme se na sebe koukly a protočily očima.
,,Tak .. Řekněte mi .. Jak se řekne španělsky...." pokračovala.Díky bohu zkoušení bylo alespoň pro mě lehké.
,,Ať už vás neslyším!" řekla a pokynula abychom si šly sednout zpátky do lavice.
Ve škole jsme měli jen 3 hodiny takže to nebyl nějak náročný den.
,,Půjdeš s náma dneska na bowling?" zeptala se mě Linda a Štěpán.
,,Ne ne,dneska toho musím hodně zařídit." omluvila jsem se.
,,Nevadí,papa." rozloučili jsme se.
Jela jsem tramvají tři zastávky do centra města. ,,Tak,teď půjdu vrátit tunu knih které jsem si půjčila v knihovně.." říkala jsem si a zamířila k obrovské budově s nápisem ,,Knihovna".
Paní u pultu jsem vrátila pečlivě všechny knihy a zaujala mě jedna ve výloze. Samozřejmě že jsem si půjčila další tunu knih ale jedna mě opravdu zaujala. Když jsem naložila knihy do kabelky vyšla jsem ven z obrovské budovy. V rukou jsem držela knihu a pomalu kráčela a četla ji. ,,Wauu,začíná to dobře!" řekla jsem. Šla jsem po ulici plné lidí ale dál četla,nebrala jsem ohledy na kolemjdoucí kteří do mě nervózně vráželi. ,,Praha no.." řekla jsem si v duši. Takovou bolest jsem v životě necítila. ,,Auuu..." zasyčela jsem. Nějaký člověk do mě vrazil tak silně že jsem upadla volným pádem ke kamenité zemi. ,,Pane bože neni vám nic?!" zazmatkoval někdo nademnou.
Když jsem pohlédla odkud hlas směřuje,nejradši bych byla na místě mrtvá. ,,Dalibore?!" .. ,,Poly?!" vykulil na mě povědomý hnědovlasý kluk oči.
,,Počkej pomůžu ti!" podal mi ruku,moje noha ale nesouhlasila. ,,Aaau." zasyčela jsem znovu. ,,Myslím že je zlomená." věděla jsem moc dobře že takhle přetočená noha nebývá. ,,Počkej..Zavolám ti sanitku!" vytáhl šokovaně mobil z kapsy. ,,Nee!Počkej." pokusila jsem se zvednout,ale marně. ,,Já se nějak dostanu do nemocnice.Je to kousek odtud." řekla jsem bolestně. ,,Neblázni je to tak 5 kilometrů!" a přivolal mi sanitku.
Asi po 5 minutách se ozývaly sirény záchraného auta. ,,Dobrý den slečno!" pozdravil mě sanitář a nabral mě na lůžko. ,,Mladej vy jedete s ní?" koukl na vystresovaného Dalibora. ,,Jo!" vykulil oči a nastoupil ke mně do zadu a vyjeli jsme do nemocnice.
,,To není moc dobré setkání." pousmál se Dalibor. ,,Kdyby jsi přišel na včerejší večeři..Bylo by to příjemnější!" zvýšila jsem hlas.
,,Já vím..Ale..Chtěl jsem přijít ale prostě mě trochu štvalo že..Tam bude tvůj kluk." přiznal. ,,Hmm.." a předstírala jsem větší bolest než to byla abych zamezila trapnému rozhovoru s Daliborem.
Když jsme přijeli k nemocnici,už tam na mě čekali sestřičky s lůžkem na kolečkách aby mě převezly k doktorovi. ,,Tak pojď." začal mě sanitář brát do náručí. ,,Ne!" křikl Dalibor což nád oba zmátlo. ,,Já sám." řekl a vzal mě do náručí. ,,Sory mladej." řekl sanitář a zabouchl za námi dveře od sanitky. Dalibor mě opatrně položil na lůžko s kolečky a následně mě sestry převezly k doktorovi.Dalibor šel samozřejmě s námi.
