,,Slečno,kde přesně jste upadla?" zeptal se mě vysoký mladý doktor.
,,Na kamenných deskách.." odpověděla jsem.
,,No,máte to pořádně přelámané!" ukázal mi rentgenový snímek.
,,Když jste se pokusila zvednout,ještě jednou jste si ji přelomila." sundal si brýle. ,,Budu mít ale jen sádru ne?"
zeptala jsem se se strachem.
,,No,jelikož to bude opravdu velká váha na tu nohu protože to nebude normální vrstva jako když máte jednu zlomeninu..Asi budete jen ležet,s tím vás na berle ještě nepustíme." řekl a promnil si oči. ,,Co že?!" vykulila jsem oči. ,,Poležíte si pár týdnů u nás na oddělení abychom kontrolovali správný růst kosti." dořekl. ,,To nemůžu!Musím chodit do školy!" protestovala jsem,ale věděla jsem že marně.
Sestry mě i s mou kilovou sádrou na noze převezly na samotný pokoj..Docela mě mrzelo že tam jsem sama,nebudu si mít s kým povídat.Ale tak zase lepší být sama,mám čas na přemýšlení. Dalibor musel jít na nějaké velké svoje vystoupení ale milionkrát mi slíbil že hned jak to skončí příjde. Nechci aby přišel!Napřed nepříjde na smluvenou večeři a potom mi zlomí nohu?!No co to je?
,,Holčičko moje!" přišla za mnou mamka s tátou a obrovským kufrem plným oblečení. Byli u mě asi 2 hodiny..Což mi hodně pomohlo od zlosti na Dalibora..
2O:OO
Jen tak jsem ležela v posteli sama na pokoj a koukala z okna z kterého byly vidět krásně osvícené město.
Volala už mi i Linda,zítra ke mně přijde po škole a dá mi i veškerou práci z předmětů. Práce mi prý bude odevzdávat. Je mi tu trochu smutno..Matěj o tom vlastně ještě neví!Napsala jsem mu zprávu..
Matěj : Co že?!Kdo tě srazil?!
Já: Emm..Nesrazil,upadla jsem.
Matěj : Napsala jsi že tě srazil někdo!
Já: No..Dobře. Srazil.
Matěj : Kdo?
Já : Dalibor Slepčík..
Matěj: Tohohle znám!Byl v Superstar,nesnášel jsem ho od první chvíle.
Já: byl to můj bývalý kluk..
Matěj už neodepsal. Pane bože proč mi příjde že se Matěj ani nezajímá o to jak mi je ale o to který kluk mě srazil?! Dalibor se ke mně tedy choval milejš,Matěj už mi příjde takový že mě ani nemiluje.. Nebo se mýlím?
Byla jsem hrozně unavená až jsem usnula.
Když jsem se probrala,měla jsem hlavu otočenou k oknu.Podle světla jsem zjistila že je ráno.Cítila jsem teplo a mírnou zátěž na mém břichu a ruce.Když jsem se podívala abych zjistila co to je,trochu mě zahřálo u srdce. Dalibor u mě zůstal celou noc,teď mi spí na břiše a drží mou ruku.Usmála jsem se na něho.
,,Dobré ráno!" přišla zdravotní sestra do pokoje s tácem v ruce.
,,Šššš.." ukázala jsem na Dalibora.
,,Aa.." usmála se na mě a položila tác se snídaní na stolek vedle postele.
,,Přišel po návštěvných hodinách,přemlouval mě že tu musí zůstat..Když jsem mu řekla že už spíte,řekl že tu chce stejně být.Pak na vás dlouho do noci jen koukal a nakonec tady usnul." vyprávěla sestra a usmály jsme se na sebe.
,,Máte moc hodného přítele,je to ten správný přítel." řekla a odcházela. Tahle věta mě rozhodila.
Tohle není můj přítel,Matěj je můj přítel.Ale ještě za mnou ani nepřišel..
Dalibor začal otevírat oči.Když mě spatřil usmál se a zvednul hlavu.
,,Dobré ráno beruško." dal mi pusu na čelo,docela mě to zaskočilo.Pane bože co mě dneska ještě překvapí?!
,,Ahoj." usmála jsem se na něho.
,,Bolí noha?" zeptal se mě a sevřel mou ruku. ,,Docela jo.." odpověděla jsem. Potom už mi jen vyprávěl o svém včerejším vystoupení a o novém životě v Česku,o své škole..
,,Počkat!" zarazila jsem se.
,,Co se stalo?" zděsil se Dalibor.
,,Nemáš být ve škole?!" .. ,,Mám." .. ,,Tak co tu děláš?!" .. ,,Nechci aby jsi tu byla sama
."
