Zjistila jsem,že každý den Dalibor chodí na stejnou zastávku jako já protože má kousek od našeho bytu intr a tak jede i stejnou tramvají do školy tak jako já.
*Crrrr* rozléhá se zvuk zvonku po celém bytě v 7 ráno. Doklusala jsem s berlemi ke dveřím otevřít Daliborovi připravená do školy..Dalík mi vzal batoh s učením a vyrazili jsme společně na zastávku.Nic lepšího si nemůžu přát.Po cestě jsme si povídali a smáli se. Je to o dost lepší než když chodím sama,obzvlášť teď protože bych s těmi berlemi ten batoh do kopce asi neutáhla.
,,Měj se." věnoval mi Dalibor krátký sladký polibek v tramvaji když jsme se blížili k zastávce kde má vystupovat. ,,Ty taky." usmála jsem se na něho.Dalík vystoupil a já jela další dvě zastávky.Pevně jsem si nasadila batoh na záda a vyklusala s berlemi k východu z tramvaje.
,,Copak se tak culíš furt?" šeptla po mě Linda při hodině matematiky. ,,Niic..Niic.." odpověděla jsem a ještě jsem se víc usmála.Samozřejmě to není pravda,myslela jsem na Dalíka a na to jak se o mě staral když jsem ležela v nemocnici.Je rozkošnej!
Poslední vyučovací hodina odbila a všichni se nahrnuli ke dveřím.
,,Chceš jít s náma na kafe?" dávaly jsme si věci do tašek s Lindou.
,,No,nevím.." odpověděla jsem a podívala jsem se na sádru. ,,Já ti ten batoh vezmu!" usmála se Linda. ,,Tak dobře.." řekla jsem a vydaly jsme se ke dveřím.
Když jsme vyšly z hlavních dveří budovy naší školy,zahřálo mě u srdce.
Nečekal tam na nás jenom Štěpán ale i Dalík. ,,Ahooj!" pozdravila Linda. Já jsem se ale hrnula k Daliborovi který mě opatrně objal abych nespadla s berlemi a věnoval mi další dlouhý sladký polibek.Když jsme se otočili oba dva na tichou Lindu a Štěpána,začali jsme se smát. Oba dva měli výrazy jako by se zastavil svět a koukali na nás s otevřenou pusou. ,,Nechcete nám něco říct?" řekl zaskočeně Štěpán. ,,Noo..Dali jsme se zase dohromady." usmál se Dalík a dal mi ruku kolem pasu. Batoh mi nenesla Linda ale opět Dalibor. ,,Kampak že jedeme?" zeptala jsem se v tramvaji. ,,Emm..Do Starbucks?" navrhl Dalibor. Štěpán s Lindou souhlasili. Fakt nedokážu pochopit že tu mám před sebou tři nejdůležitější lidi v mém životě pohromadě. Jak tak jsem nic neříkala a civěla jsem s úsměvem na ty tři človíčky,Dalibor se usmál a řekl : ,,Na copak myslíš?" .. ,,Na nic." přitulila jsem se k jeho tělu.
,,Páni,ani bych nevěřila že to už jsou 2 roky od toho jak jsme byly v Miss!" zasmála se Linda a usrkla svého kafe.
,,Mám furt doma korunku." usmála jsem se. ,,Byly jste nádherné!" řekl Štěpán. ,,Vy ste zase úžasně zpívali." řekla jsem. ,,No!Úplně bych ti zapomněla říct,že bude celosvětové kolo Miss 2018 a pojedou tam vybrané Miss z každého státu!" začala vykládat Linda. ,,A co já s tím?" zeptala jsem se a prohrábla jsem si moje kudrnaté vlasy. ,,Noo...Ta co pojede obdrží telefonát od té paní která tam s náma byla,víš která?" pokračovala Linda. ,,No..Jakoby asi vím." řekla jsem. ,,Vyhlášení bude zítra,úplně jsem na to zapomněla.Tak kdyby ti někdo z agentury volal tak se neopovažuj to odmítnout!" začala Linda být vážná. ,,Dobře..." řekla jsem trochu vystrašeně. Opravdu si nemyslím že vyberou mě.Vždyť jsem byla Miss před 2 lety.To také můžou vybrat někoho třeba z minulého roku.
V kavárně jsme zůstali do večera.Bylo nám to jedno protože konečně už je pátek!
Dalík mě doprovodil domů a poté šel na intr. ,,Jsem doma!" zakřičela jsem abych všechny upozornila na můj příchod. Samozřejmě ale nebylo koho upozornit,zase jsem byla doma sama. Na ledničce byl vzkaz od mamky že jsou s kamarády na bowlingu. Aspoň budu mít klid.Lehla jsem si do postele a ucítila jsem úlevu v noze na které stojim celý den. Na mobilu jsem našla stránky s odpočítáváním do zítřka,kdy bude vybraná nějaká výherkyně Miss.
,,Tss.." odfrkla jsem si.Nestojim o to hubnutí ani nic takového,stejně mám teď sádru kterou budu mít ještě tak týden.Smůla jestli mě vyberou.
