Bohužel jsme zapomněli zamluvit ještě jedno apartmá pro Lindu a Štěpána a ve 2 v noci neměli žádný pokoj volný.Takže jsme museli spát všichni v jednom apartmá.A jelikož tam je jen jedna velká postel,někdo se musel obětovat a spát na zemi.Protože má Štěpán skoliozu páteře,nechali jsme s Dalíkem spát na posteli Lindu a Štěpána.My jsme se uvelebyli na huňatém koberci.
,,Budíček!Vstávejte!" pokřikoval Štěpán z koupelny. Štěpán je bohužel ranní ptáče takže vstává každý den kolem 6-7 hodiny ranní. ,,Eee...Nech nás." křičela Linda a já si zakrývala oči aby mě neosleplo sluníčko které svítilo rovnou na můj obličej z balkónu. ,,Mmm.." zabručel Dalík kterej ležel na mém břiše. ,,Vstávej zlato." prohrabávala jsem mu jeho tmavě hnědé zvlněné vlasy. ,,Nee.." zabručel znova. ,,Ale jo." řekla jsem a pokusila ho přesunout z mého břicha na polštář,bohužel to nevyšlo.
,,Tak šup!Vstávat!Jde se na snídani!" hulákal na nás dál Štěpán. ,,Nikam nejdu." zabručela Linda.
Když se mi konečně podařilo spícího Dalibora odstranit z mé hrudi,oblékla jsem se,vykonala hygienu a jela výtahem dolů k recepci objednat ještě jedno apartmá pro Štěpána a Lindu.Musela jsem tam jít já abychom měli pokoj zadarmo.Jelikož jsem bývalá Miss,tak Missky neplatí pobyt - vše platí agentura. ,,Díky bohu!" oddychla jsem si když mi recepční oznámila že má poslední volný pokoj.
,,Tak tady máte klíče,číslo pokoje je 178.Ať už jste tam." hodila jsem klíče po Štěpánovi. ,,Oo..Děkujeem!" objal mě Štěpán.
,,Dalíku!" probouzela jsem spícího Dalibora na koberci. ,,Mm.." zabručel. Se Štěpánem jsme stáli vedle sebe a koukali na oba spáče. ,,Ti nevstanou." řekl. ,,No.." kývla jsem. ,,Půjdem na snídani sami?" zeptal se. ,,Tak jo." souhlasila jsem. Bude hezký si zas po dlouhé době pokecat s nejlepším kamarádem o samotě.Vzaly jsme si kabáty a vyšli jsme ven na chodbu.
,,Dobré ráno!" pozdravil nás hnědovlasý známý český číšník s úsměvem na tváři. ,,Dobré ráno." odpověděli jsme a Štěpán mi pomohl jako gentleman sundat můj kabát. Sedli jsme si ke stolku u velikého okna se dvěma židlemi. ,,Na co máš chuť?" zeptal se Štěpán a otevřel jídelníček.
,,Mam chuť na palačinky." odpověděla jsem a také si otevřela jídelníček. ,,To zní dobře." řekl. Štěpán mladému číšníkovi pověděl naši objednávku a poté se na mě usmál. ,,Co je?" zeptala jsem se a zasmála jsem se. ,,Co by bylo?" .. ,,Proč se na mě furt culíš?" .. ,,Víš že máš hezkej úsměv?" usmál se na mě ještě víc. ,,Děkuju." začervenala jsem se. Pak nastalo hrobové trapné ticho. Koukala jsem z obrovského okna na Paříž a užívala si odpočinek.
,,Taak,tady máte tu várku palačinek!" položil talíře číšník. ,,Dobrou chuť." dodal a odešel. ,,Ňamm!" zakousl se Štěpán do první palačinky.Byl hrozně roztomilej když měl celou pusu od nutely. Ahh!Nad čím to zas přemýšlím!?Radši bych na něho měla přestat zírat a pustit se do tich skvěle vypadajících palačinek!Furt mi létá hlavou ten kompliment.Řekl by to i kdyby tu byla Linda?
