Mám to vzdát? Přiznat se? Říct všem pravdu? Nebo snad mám utéct? Pousmála jsem se a oprášila si kalhoty. Ne, to bych totiž nebyla já. Strach mě přeci nemůže ohrozit. Pomalu jsem šla z lesa ke svému autu. Odemkla jsem si auto a nastartovala. Pootevřela jsem okno, kterým mohl proudit čerstvý vzduch. Byla jsem doma docela brzy, zamkla jsem auto a šla k našemu domku. Zastavila jsem se u hlavních dveří. Dveře byly vyražené a byl na nich vyrytý znak alfů. Ihned jsem sáhla po mobilu a volala Deatonovi.
„Promiň, teď nemám čas," řekl a položil mi to. Zlostně jsem si odfrkla a šla prozkoumat dům. Na zdi bylo napsáno krví. Tvůj alfa, bude zničen! Okamžitě jsem se rozeběhla do lesa. Nevěděla jsem, kde ho najdu, ale věřila jsem svému instinktu. Objevila jsem se nedaleko staré hájovny a všimla si Scotta s dvěma dětmi.
„Vydal ses na procházku při měsíčku?" zeptala jsem se a usmála se na něj, když se vyděšeně otočil.
„Chceš mě snad zabít?!" zeptal se se zavrčením.
„No, myslím si, že by to bylo docela vtipné," řekla jsem a upravila si své tričko.
„Musím je odvést domů, najdi Dereka. On ti vysvětlí situaci a dávej pozor. Běhají tu hladový vlci," zašeptal a vzal obě děti a vydal se směrem k městu. S povzdechem jsem se vydala dál. Běžela jsem zrovna okolo starého dubu, když jsem uslyšela podivné praskavé zvuky.
Pomalu jsem se otočila a dívala se do Boydových žlutých očí. Vypadal hrozně. Jeho oblečení bylo roztrhané a špinavé od bahna. Boyd na mě zavrčel a mlsně se olízl. To nám ten den bude, ale pěkně končit. Boyd se odrazil a zaútočil na mě. Odhodila jsem Boyda od sebe. Boyd neváhal a znovu na mě zaútočil, bohužel teď jsem měla problém. Zakousl se do mé ruky a své drápy zaryl do mých zad. Uklidnila jsem se, zatnula zuby a rozeběhla se proti statnému stromu. Boyd překvapeně vyhekl a pustil se mě. S rukou jsem teď nemohla pohnout, takže jsem se nemohla ani bránit. Proto nejlepší možností byl útěk.
Boyd zavyl a radostně se za mnou rozeběhl. Nevěděla jsem, co si představoval, že se mnou udělá, až mě chytí. V první chvíli mě to nedošlo, ale Boyd mi teď potvrdil, co se mnou chce dělat. Začal hon na oslabenou kořist, kterou jsem momentálně byla já. Neotáčela jsem se. Věděla jsem, že by to znamenalo jen zbytečně ztracené sekundy. Běžela jsem, co mi nohy stačili. Uvažovala jsem, jestli ten dnešní den může být ještě horší.
Slyšela jsem za sebou podivný zvuk. Nedalo mi to a já se otočila. Boyd byl ode mě daleko, ale už na mě nebyl sám. Přidala se k němu ta dívka Cora. Sáhla jsem do kapsy pro telefon a volala Scottovi. Jenže ten blbec byl obsazený. Moje ruka byla skoro zahojená. Otočila jsem se, neslyšela jsem za sebou další kroky. Zkoumala jsem své okolí. Nikde nikdo. Zhluboka jsem se nadechla, cítila jsem krev a znova volala Scottovi.
„Ahoj, můžeš mě dát na odposlech," zavrčela jsem a čekala.
„Můžeš mluvit," řekl Scott a já slyšela, jak si někdo zlostně odfrkl.
„Mohl byste mi říct, který vůl se řízl a přivolal si k sobě ty dva pošuky, pánové," zavrčela jsem zlostně.
„Můžeš nám to vysvětlit," řekl klidným hlasem Derek.
„Děláš si ze mě srandu! Běhala jsem tu hodinu s roztrhanou rukou na cucky a za mým zadkem Boyd a později i tvá drahá sestřička!" zavrčela jsem.
„Kde jsi?" zeptal se Isaac. ¨
„Ehm, asi pět kilometrů od školy," řekla jsem nechápavě.
„Výborně, profesorko. Zavřeme je ve škole. Zkuste je zase na sebe přilákat. Pošleme vám pomoc," řekl Chris Argent a hovor ukončil.
„Co!" zařvala jsem nechápavě. Zhluboka jsem se nadechla a odhodila nepotřebné věci, které by mě zpomalovaly. Odhodila jsem i boty s ponožkami a přejela si zuby po pravém předloktí. Krev mi začala téct po obnažené kůži. Připravila jsem, že hned jak se objeví, rozeběhnu se ke škole. Uslyšela jsem těžké funění na východ ode mě.
Pomalu jsem prozkoumávala své okolí. Vyřítili se jako ohnivé střely. Neváhala jsem a rozeběhla jsem se. Běžela jsem a běžela. Rána se mi začínala hojit a já neměla už moc času. Viděla jsem už obrysy školy. Přidala jsem, u vchodu na mě čekal Isaac. Společně jsme je nahnali do školy a na starost si je vzal Derek se Scottem. Vyčerpaně jsem padla na zem a oddechovala
„Slyšíš to?" zeptal se mě Isaac.
„Co?" zeptala jsem se a poslouchala.
„Slyším o jedno srdce navíc," řekl Isaac. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Vyskočila jsem na nohy a běžela do kotelny, kde měl Scott s Derekem uzavřít ty dva. Scott seděl u zdi a hlavu měl v dlaních.
„Zavři za mnou!" zavrčela jsem a bez myšlenkovitě vběhla dovnitř. Objevila jsem se přesně v pravou chvíli. Viděla jsem část své vize. Derek pomalu umíral, trhán na kusy svou vlastní smečkou. Východ slunce byl ještě daleko a nezbývalo mi nic jiného. Nastal ten správný čas. Derek se na mě díval se smutným výrazem.
„Je konec!" zašeptala jsem a sklopila oči. Za sebou jsem uslyšela kroky a cítila Scotta společně s Isaacem. Nadechla jsem se a zavrčela. Nechala jsem svým tělem postupovat brnění a přeměnila se. Vyrazila jsem proti nim, Boyd i Cora se najednou stáhly do rohu a jako malé děti se snažili skrýt před mým žhnoucím pohledem. Derek se na mě díval s úžasem v očích. Jeho oči se najednou protočily a on omdlel bolestí. Za mřížemi stála překvapená Jennifer, která mě sledovala ostřížím zrakem. Sluneční paprsky se začaly sunout po podlaze. Otočila jsem se na ty dva za mnou. Přeměnila jsem se zase na člověka a nechávala sluneční paprsky, aby hřály má záda.
„Freyo," zašeptal za mnou Isaac a Scott.
„Zdravým štěňata!"
��ئ���
