Bayllyn a Sunny463 zase věnuji vám snad mě nezabijete
-----------------------
V mém zorném poli se objevil ženský stín. Darach se ke mně sklonila, zvedla mou tvář a s dravčím úsměvem se na mě dívala. Zalapala jsem po dechu, když jsem si uvědomila, kdo to je. Dívala jsem se do tmavých očí mé kolegyně, Jennifer Blakeová. Trhla jsem se sebou! Jennifer povolila svůj stisk. Vymrštila jsem svou ruku a zaryla drápy do jejího břicha.
Jennifer vyhekla a překvapeně se na mě dívala. Vyprskla na mě krev, která se jí začala v ústech hromadit. Jako bych neslyšela její prosby, místo toho jsem ve své hlavě slyšela hlas, který mi našeptával, abych ji zabila. Nutilo mě to, vzít ji za krk a škubnout. Křupavý zvuk způsobil v mém nitru podivný pocit uspokojení. Neměla jsem žádné výčitky.
Usmála jsem se a nechala na zem dopadnout její mrtvé tělo. Přešla jsem k Deucalionovi, který byl také mrtvý. Mým tělem prošlo podivné brnění a já se cítila silná. Silnější než dřív, silnější než všichni ostatní. Usmála jsem se a dívala se na zářivý měsíc v úplňku. Pomalu jsem se vydala domů, kde jsem se usadila na posteli a dívala se na své ruce. Telefon v mé kapse zavibroval a já ho vytáhla. Volal mi Stiles. Přijala jsem hovor a čekala, co se bude dít.
„Na co jsi myslela! Byl bych radši, kdybych tě nepoznal! Nenávidím tě! Můj táta mi nadával, že jsem mu to neřekl a teď ví všechno a bude se plést smečce pod nohy. Deucalion po něm půjde stejně tak i darach a je to jen tvoje vina!" zařval na mě.
„Jsou mrtvý," zašeptala jsem a vypla telefon. Najednou jsem si připadala nepotřebná. Příběh skončil. Smečka je silná už nebudou žádné problémy. Byla jsem už unavená a neměla jsem, co na práci. Naházela jsem si pár věci do batohu a vydala se pryč. Postavila jsem se k oknu a opřela se o parapet. Měsíc osvítil mou tvář a já byla pevně rozhodnutá. Teď nebo nikdy! Sedla jsem si ke stolu a začala psát dopisy na rozloučenou. Dopsané dopisy jsem dala do obálky, jeden jsem nechala na stolku a rozeběhla se.
Objevila jsem se před domem Argentových. Usadila jsem na patník a dívala se na Chrise, který v kuchyni uklízel nákup. Smutně jsem se usmála a postavila se. Rychlým krokem jsem se dostala k jejich domovních dveří, vložila s povzdechem dopis pod dveře a zmizela. Tentokrát jsem se objevila před Scottovým domem, kde jsem zanechala také dopis, pokračovala jsem k Stilesovi a nezapomněla jsem ani na Katrin, Lucy, Isaaca a další ze smečky. Byla jsem hotová. Věděla jsem, že Deaton už bude vědět, co chci udělat. Stavila jsem se pro auto a vydala se pryč z Beacon Hills. Když jsem míjela ceduli, která označovala konec města, před očima se mi zjevil obraz. Všichni seděli za stolem, Derek byl v čele a na svém klíně měl malou holčičku, která mu byla, tak strašně podobná. Z mých úst vyšel vzlyk. Všichni vypadaly šťastně Scott byl s Allison, Stiles byl s Lucy, která teď byla dospělou ženou. Všichni budou šťastní a zapomenou. Přeci se říká:
„Sejde z očí, sejde z mysli."
-------------------------------------------------------------------------------
Mám pokračovat nebo už myslíte, že to stačilo?
I jeden komentář může rozhodnout o osudu tohoto díla
;)
