Ráno jsem se probudila na můj vkus moc brzy. Nepříjemný pocit na nose mě donutil se ohnat. Přetočila jsem se a znovu pokračovala ve spánku. Opět se objevil ten nepříjemný pocit a ohnala se. Tentokrát jsem něco trefila. Ospale jsem otevřela jedno oko a dívala se na mokrého Deatona. V ruce držel kbelík a na stolku jsem si všimla peříčka. Posadila jsem se a radostně se na něj dívala.
„Copak jsi to dělal, že jsi tak mokrý?" zeptala jsem se a nevině se na něj usmála.
„Jdeš do školy!" řekl mi Deaton naštvaně. Podívala jsem se na budík a zarazila se. Šest ráno?!
„Vždycky jsem vstávala až o půl osmé? Studenti tam mají být do osmi? Co to má být?" zeptala jsem se nechápavě a dívala se na Deatona. V jeho očích se zářily jiskřičky a já tušila, že je zle.
„Kdo říkal, že jsi studentkou. Dnes začínáš učit. Jsi učitelka chemie, estetiky a pomáháš trenérovy s lakrosem," řekl Deaton a mě došli slova. Na prázdno jsem otvírala ústa jako ryba na suchu. Chudáci děti. Deaton se vypařil a já se musela vyhrabat z postele. Oblékla jsem si černé kalhoty a bílou košili. Vzala jsem si kabát a do kapsy dala brýle. Vlasy jsem si jen prohrábla rukou a šla na snídani. Vzala jsem si klíče a sáček se svačinou, kterou mi připravil Deaton. Do útrob domu jsem hopla pozdrav a nasedla do auta.
Cestou jsem přemýšlela o chudácích, které to mám učit. Dojela jsem před školu. Stálo tu jen pár aut. Vešla jsem do školy a našla kanceláře. Zařídila jsem vše potřebné a dostala rozvrh a krabici s věcmi, která obsahovala i klíče od kabinetu. První hodinu jsem měla třídu se svojí smečkou. To bude legrace.
Prostudovala jsem si studijní plán a s nadšením konstatovala, že je učit nic nemusím. Profesor, který se nedávno z čista jasna ztratil. Byl chemický maniak a studenty naučil učivo, které se měli učit až ve čtvrtém ročníku.
Zvonek zazvonil a já se pomalu vydala do jámy lvové. Pomalu jsem otevřela dveře a stoupla jsem si za učitelský stůl. Stiles, Scott, Lydie, Allison, Jess a Isaac seděli v chumlu a o něčem debatovali. O kousek dál seděla dvojčata a celou smečku pozorovali.
„Dobrý den, jsem vaše nová učitelka," řekla jsem a dívala se na studenty. Studenti se však jen dál vesele bavili a mě si nevšímali. Zlostně jsem se zamračila a pískla. Všichni se zarazili uprostřed pohybu a pomalu se otočili na mou osobu.
„Ráda vás všechny poznávám. Jsem vaše nová učitelka, učím chemii, estetiku a pánové mě uvidí na lakrosu, prosím, abyste mi říkali Mario. Doufám, že společně budeme vycházet. Pamatujte si jedno moje pravidlo: Jak zacházíte vy se mnou, tak já budu zacházet s vámi," řekla jsem a připravila si nějaký papír se jmény. Na všechny jsem se usmála a zastavila se pohledem na Stilesovi. Už tak dospěl. Už není mým malým štěňátkem.
Podívala jsem se na Lydii a zarazila se. Nepříjemný pocit mi přejel po zádech a zježil mi chloupky na krku. Podívala jsem se na ni, svým druhým zrakem a nepřestávala se divit. Obklopoval ji tmavý oblak kouře. Zamračila jsem se a dívala se na ni. Občas světlo probliklo. Takže její imunita na vlkodlačí kousnutí nebyla pro nic za nic. Oklepala jsem se a věnovala svou pozornost ostatním studentům.
„Slyšela jsem, že jste dokončili požadované učivo a už si jen opakujete, je to pravda?" zeptala jsem se a podívala se na Dannyho. Byl by z něho silný vlkodlak.
„To souhlasí," vykřikl někdo ze zadní lavice. Usadila jsem se na katedru a hodila nohu přes nohu.
„Slyšela jsem, že vaše třída je plná sportovců. Chtěla bych, abyste si to všichni užívali. Škola by pro vás neměla být očistcem, ale naopak tou největší zábavou. Ráda bych, abyste zažili mnoho věcí. Vymyslela jsem spoustu zajímavých věcí. Pokud ovšem budete souhlasit," řekla jsem. Okolo mě se ozývaly radostné výkřiky. Usmála jsem se, vše šlo podle plánu.
„Zítra bych s vámi chtěla jít na menší procházku po lese. S pár úkoly. Každý den se budeme domlouvat, co budeme dělat. Teď bych byla, ale ráda, abyste mi o sobě každý něco řekli. Všichni se mi představili a něco málo mi řekli. Zvonek oznámil konec hodiny. Usmála jsem se.
„Pro dnešek to bude vše. Zítra vám všem doporučuji zvolit vhodnou obuv," řekla jsem a zadívala se na Stilese. Pozoroval mě se zamračením. Pomalu jsem vyšla ze třídy a šla ke kabinetu. Odpovídala jsem na pozdravy procházejících studentů a úlevně vydechla, když jsem byla ve svém kabinetu opřená o dveře.
„První den?" zeptal se mě milý hlas. Podívala jsem se na svou kolegyni. Zamračila jsem se. Stejně jako Lydii i ji obklopovala černá mlha. Občas jsem viděla i podivné stvoření.
„Není ti něco?" zeptala se mě.
„Jsem jen unavená. Dnes jsem se moc nevyspala," řekla jsem klidně a usmála se na ni.
„Dobře tedy. Jmenuji se Jennifer Blakeová. Ty jsi Maria, že?" zeptala se mile a podala mi ruku. Potřásla jsem si s ní rukou. Projel mnou podivný pocit. Usmála jsem se na ni. Jennifer si vzala věci a odešla na svou hodinu. Usadila jsem se na postel a zhluboka se nadechla. Zdá se, že je Beacon Hills prolezlé nadpřirozenem.
