I just couldn't [CZ]

*9*

Byla jsem z toho poněkud smutná. Při představě, že tě už nebudu moct za půl roku potkávat, jsem měla chuť s něčím praštit. A přitom nemám ani odvahu na to tě pozdravit. Nebo se jenom usmát. Či kývnout hlavou, když kolem mě procházíš. Stačí mi, když mám tu možnost tě vidět, protože už to mi stačilo pro zlepšení dne. Několikrát už jsem se nachytala, jak jsem přemýšlela o tom, jestli někoho máš nebo jak se vlastně jmenuješ. Přesně jako v tuhle chvíli, kdy jsem na vidličku nabodávala těstoviny prakticky bez chuti a u toho tě konečně mohla sledovat dle vlastní libosti, protože nebyla šance na to, aby to někdo zaregistroval. Jídelna prostě neposkytovala nikomu nikdy klid. Zajímalo mě, o čem jsi se se svými spolužáky bavil, jenže tyhle myšlenky byly utnuty hned, jak jsem poprvé zahlédla pohled zelenohnědých očí.