I just couldn't [CZ]

*23*

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou si mě lidi ve škole začali víc všímat. Rozhodně jsem sklízela mnohem víc pohledů, než předtím. Pokaždé, když jsem vstoupila na chodbu. Netuším, jestli mě poznávali, ale asi jsem měla na čele napsané něco velkého, co upoutávalo pozornost. A nebo to bylo tím, že jsem bez ostychu vyváděla jenom samé pakárny. Už jsem nechodila brzy. Nikdy jsem tu nebyla včas. Na každou hodinu jsem přiběhla s patnácti minutovým zpožděním. O velký přestávkách jsem si dala jednu nebo dvě cigarety a od jedné party sem tam zkusila nějakou tu trávu. Absurdní mi na tom všem přišlo, že tohle všechno bylo způsobené tím stupidním smíchem. Jenže led a sníh už začal tát... a ani Tom už tu nebyl. 

"Si spokojená?"

"S čím?"

Koukal se na mě s pohrdáním. V jeho očích bylo pouze pohrdání.

"S tím, co jsi dokázala..."

"Myslíš to, jak jsem se do tebe zamilovala?"

Pohrdání zmizelo.