I just couldn't [CZ]

*18*

Seděli jsme na sedačkách na chodbě v druhém patře. Já opravdu četla knížku do povinné četby a ty sis s někým psal. Už mi nebylo nepříjemné s tebou trávit tu trochu času před začátkem vyučování, protože jinak jsme se nikdy nevídali. Nervozita se pomalu vytrácela a já mám pocit, že se z nás stávají pomalu, ale jistě přátele. Někdy ses mě zeptal, jak se mám. Někdy jsem se tě já zeptala, jak se máš. Prohazovali jsme spolu opravdu málo slov, natož vět, ale mě to nevadilo. Uvědomila jsem si totiž, že jsem vděčná za každou vteřinku strávenou s tebou.

"Jaká je?"

"Kdo?"

"Tvoje holka."

"Miluju jí."

Vzhlédl jsi od obrazovky mobilu na mě. Já sklopila pohled opět k písmenkům.

"Na to jsem se ale neptala."