I just couldn't [CZ]

*25*

Seděla jsem na chodbě. Oči jsem musela mít červené, protože ještě před chvilkou jsem si dovolila na pár minut slzám uvolnit průchod. Bylo 7:36. Byla jsem tu o hodinu dřív, než normálně začíná škola. Nová, ještě zabalená krabička cigaret se leskla v koši. Chtěla jsem se vrátit do svého starého já. Kdy jsem jenom sledovala a bylo mi jedno, co jsi byl zač. Stačil mi jenom pohled na tebe, abych byla šastná. A tak jsem teda čekala. Čekala jsem na to, až tě znovu uvidím. Chtěla jsem tě vidět. Aspoň ještě jednou, než odjedu. Mým rodičům bylo doporučeno, abych opustila školu kvůli mým známkám a oni neprostestovali. Nikdy nechtěli, abych sem šla, takže jim to jenom nahrálo do karet, aby mě poslali na soukromou střední s lepšími výsledky, než měl tenhle gympl.

"Chtěla bys mi něco?"

Podívala jsem se nad sebe.

"Chci se omluvit."

Pohled jsem sklopila zpět dolů.

"To bych měl udělat já. Omlouvám se. Za všechno, co jsem udělal."

"Měl jsi pravdu, neměla jsem to říkat. Nemělo to smysl..."

"Mělo."

"A jaký asi?"

"Protože i já se zamiloval..."

Podívala jsem se na něj. Usmála jsem se. On mě chytil za ruku a pomohl mi ze země na nohy. Objal mě. A moje sedce zaplesalo. J-Já... dej mi trochu času, Tome.

THE END

Uhm... takhl to končit vůbec nemělo... -.- :D Naše hl.hrdinka se neměla hl. hrdinovi nikdy vyslovit... Ale když už v realitě ani nekouří, tak jsem se to rozhodla změnit :D Těm, kterým se tahle short story líbila moc děkuju a kdybyste měli zájem, plánuju další. :) Buďto to bude pokračování téhle storky a nebo to bude o nová o bývalích kamarádech, ale časem asi stejně napíšu obojí. :) Uhm, jo... reklama 4ever ._.