*3*

292 35 0
                                    

Seděla jsem na křesle před třídou. Zbýval mi ještě jeden úkol, co jsem nebyla schopná doma napsat, tak jsem si na to udělala čas teď. Ve škole jsem byla vždycky jedna z prvních, takže jsem si užívala ticho a klid. Jenže jsi to narušil. Šel jsi chodbou, ve které jsem seděla. Nezaujatý pohled, bylo ráno, takže si byl nejspíše ospalý. Rukou sis prohrábl vlasy a upravil brýle, které jsi měl v nich usazené, tak, aby ti nepřekážely. A tvoje kroky mě najednou minuly. Znovu ani jediný pohled. Jako bys tu byl sám. Bolelo to, ale podle mých roztřesených rukou, bych ho nejspíš ani nezvládla. Můžu si aspoň namlouvat, že jsi se mě snažil chránit před zkolabováním.


I just couldn't [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat