I just couldn't [CZ]

*20*

Nevěděla jsem, co dělat. Co si myslet. Jak reagovat. Když jsme ho na chodbě potkala usmál se a zamával mi. Nechápala jsem ho. Neměl důvod se o mě vůbec zajímat a přesto se snažil se mnou vyhledat jakýkoliv kontakt. Netěšilo mě to, ale byl potom jediný, kdo se mnou seděl na chodbách, nebo venku, když ty jsi přišel pozdě, nebo vůbec. Jednou, když jsem se rozhodla podívat se na plochu přikrytou neposkvrněnou bílou, tedy na naše školní hřiště, tam byl. Nevěděla jsem o něm do té chvíle, než mi na tváři přistála sněhová koule. A netuším proč, ale rozesmálo mě to.

"Tom není pro tebe."

To jsi my řekl, když jsem si u skříněk vyklepávala kapuci bundy od sněhu.

"O čem to mluvíš?"

"Proč jsi se smála?"

"Protože jsi tam nebyl ty."