I just couldn't [CZ]

*19*

Seděla jsem venku. Bylo šero, protože se ještě nerozednělo. Už jsem netrávila čas na chodbách čekáním, až začnou hodiny nudy a utrpení. V zimě jsem seděla venku před sochami lidí dávno po smrti, díky kterým moje škola měla své jméno. Sěděla a vdechovala studený zimní vzduch, nechala na sebe dopadat těžké, mokré vločky obklopena vůní toho tak bílého sněhu. Přemýšela jsem, kam se poděli ty časy, kdy jsem se na tebe bála i podívat. Kam zmizela ta bezhlavá touha po tvém pohledu. Všechno jsem už měla. To, za co jsem se modlila i proklínala jsem dostala, ale připadalo mi jako bych chtěla stále víc a víc. Něco lepšího a intentivnějšího, než jenom kamarádské úsměvy a střety očí. Že bych od tebe chtěla kapku lásky?

"Ahoj."

Zmateně jsem se podívala před sebe. Od někud jsem toho kluka znala.

"Ahoj."

Byl to tvůj nejlepší kamarád.