Liščí zámek

3. Kapitola

Nanami se toho dne vzbudila velice brzy. Jelikož se o sebe tyto dvě chudinky od včerejšího dne musely postarat samy, rozhodla se mladší sestra obstarat snídani a uklidit bordel, který v domě ještě z oné strašlivé tragédie zůstal.

„takový nepořádek."

Chudák dívka měla s úklidem spoustu práce.

„Nanami?"

Kanu probudil sluneční svit procházející mezerou mezi dveřmi. Jakmile vedle sebe neviděla svou sestru, začala si dělat starosti. Potřebovala se přesvědčit, že se jí nic nestalo. Rychle se převlékla a vydala se prozkoumat dům. Naštěstí svou nejdražší našla v kuchyni, když připravovala snídani.

„dobré ráno. Udělala jsem snídani. Co se stalo, nevypadáš moc dobře, jak se cítíš?"

Nanami sáhla Kaně na čelo, které naprosto hořelo. Kana měla očividně teplotu. Nanami ji poslala zpět do pokoje. Ještě než ji přikryla a nechala ji v klidu odpočívat, přinesla starostlivá sestra nemocné něco k zakousnutí.

„dnes půjdu do jablečné zahrady sama, ty odpočívej."

Nanami nechala Kanu v klidu odpočívat v jejím pokoji. Cestou z domu se ještě samozřejmě zastavila vyzvednout svou flétnu. V jablečné zahradě se chudák holka musela toho dne nadřít i za svou nemocnou sestru, která nebyla schopna přijít. Po práci, která jistě trvala nejméně dvě hodiny, si Nanami sednula potichu pod největší jabloň v zahrádce. Pomalu vyndala z kimona svou flétnu, na kterou se chvíli dívala očima plnýma zármutku. Zatímco Nanami přemýšlela nad spoustou věcí, do zahrady přišla malá stříbrná lištička. Sednula si ke stromu naproti zarmoucené dívce a pozorně ji sledovala. Nanami něžně přiložila flétnu ke svým rtům. Ozvala se melodie. Smutná to melodie. Nanami hrála pochmurnou píseň, když jí ze zavřených očí začaly vytékat slzy. Každá slza, která byla uroněna, v sobě nesla jiný příběh. Noty poletující vzduchem vyprávěly o krutých bratrech, kteří zabijí všechny, jež se jim postaví co cesty. Roztomilé zvířátko se zvednulo a pomalými kroky přistoupilo k truchlící. Melodie skončila. Nanami konečně opět otevřela oči plné slz.

„neplač."

Tajemný hlas se ozýval od lišky.

„neplač, dítě."

Nanami se zadívala do hlubokých liščích očí. Hlas ustal a opět zavládnulo ticho. Pouze hravý větřík se proháněl mezi korunami stromů a sem tam odfouknul pár listů. Nanami si otřela slzičky. Pohladila lišku a s úsměvem se zvednula. Liška jí však stoupla před nohy a svými předními packami na ni vyskočila. Vypadalo to, že mladou vesničanku nechce pustit. Zasmála se.

„promiň mi, ale moje nejdražší sestřička je nemocná. Musím se k ní vrátit. Není zde nikdo, kdo by se o ni postaral. Všichni příslušníci naší rodiny zemřeli rukou Krvežíznivého krále. Nyní se musíme spolehnout pouze sami na sebe. Chodím do tohoto sadu každý den sbírat jablka. Ráda tě budu chodit navštěvovat. Sbohem."

Nanami ještě jednou pohladila lišku, která ustoupila a nechala ji odejít. Dívka se vrátila ke své nemocné sestře. Nejprve chtěla oznámit svůj příchod, ale rozmyslela si to. Nechtěla nemocnou probudit, kdyby spala. Pomalu vstoupila do jejího pokoje zkontrolovat svou sestru. Když se ujistila, že je v pořádku, vydala se připravit oběd.

„Kano, čas se najíst. Probuď se."

Nanami s Kanou opatrně zatřásla. Oči nemocné dívky se pomalu otevřely. Vesničanka se posadila a upravila si rozcuchané vlasy.

„přinesla jsem ti oběd."

„ale já nemám hlad. Jsem unavená."

„musíš něco sníst. Tělo potřebuje energii. Sněz tedy alespoň trochu rýže."

Nanami položila vedle deky misku s rýží a hůlky. Zkontrolovala ještě Kaninu nynější teplotu a nechala ji v klidu se naobědvat. Sama se najedla jako poslušné děvče u stolu. Za chvilku se potichu proplížila pro misku, která zbyla po Kanině obědě. Umyla nádobí a vyšla před dům, protože zvenku slyšela jakýsi hluk. Před domem stálo několik vesničanů V tuto denní do obvykle hrávala na svou flétnu. Dívka všechny poprosila o klid. Pověděla jim o špatné zdravotní situaci její nejdražší, což také vysvětlovalo, proč dnes nehrála na svou flétnu. I tak se ale skupinka nerozešla. Trvali na tom, že se neodeberou spět do svých příbytků, pokud jim nikdo nezahraje. Zarmoucená a ustaraná mladší sestra beze slova zahrála několik melodií, které její sestra milovala ze všeho nejvíce, následně poprosila lidi o rozchod. Konečně opět zavládnul klid.

„ahhhhhh, Krvežíznivý král!!!!!"

A doopravdy. Početná skupina démonů kráčela za Krvežíznivým králem, Tomoem. Zděšení vesničané propadli panice. Nikdo se nechtěl, stejně jako Nanamini rodiče, stát příští obětí krutého démona. Všichni se běželi schovat do bezpečí, jen flétnistka nikam nespěchala. Vešla do domu, ale zůstala stát tak, aby viděla na démony. Před jejíma očima se objevil sám Lord Tomoe. S děsivě chladným pohledem na tváři král poručil démonům zničit nejbližší příbytek a přivést všechny vesničany, kteří v něm přebývají. Samozřejmě, že jak přikázal, tak se také stalo. Vyděšená mladá dívka, kterou zrůdy přitáhli před krále, prosila o milost. Té se jí však nedostalo. Král svou katanou probodnul dívčin krk a pohltil její ubohou duši.

„se zbytkem vesnice si můžete dělat, co jen uznáte za vhodné."

Lord Tomoe se s chladným výrazem otočil a pomalým vznešeným krokem opustil vesnici. Démoni se po odchodu svého vůdce příliš dlouho nezdrželi. Svého Lorda následovaly hned po ukojení své touhy po čerstvých duších. Konečně se vesnice stala opět na krátký čas bezpečnou. Nanami ,která se opírala o dveře, s výrazem plným utrpení napsala pro svou sestřičku vzkaz, který pravil, že se brzy vrátí. S flétnou a papírem, z kterého lze přečíst několik not opustila vesnici. Šla vyšlapanou cestičkou, která vedla do hlubokého lesa, na jehož prostředku stál zámek liščích bratrů. Nedaleko vstupu do zahrady, která taktéž patřila k zámku, si Nanami sednula a vzhlížejíc na noty naškrábané na polorozpadlém papíru, na jehož řádcích nad notami napsán název melodie Liščí zámek, začala hrát. Prokletá melodie vábila pozornost mnoha drobných démonů, a nejen těch. I krvežíznivý král zaslechnul onu nádherně znějící pochmurnou melodii. Svižným krokem se vydal najít její zdroj. Schován za nedalekým stromem naslouchal jejímu utrpení. Hleděl na ni, ale ne tím svým chladným pohledem, ale s opravdovým zájmem v očích. Překrásné květiny ze zámecké zahrady poletovaly v lehkém vánku a jejich okvětní lístky se zaplétaly do dívčiných vlasů. Mnoho démonů přišlo se pokochat melodií, avšak žádný z nich hudebnici nenapadnul. Kdo ví, jestli se jim nezdála Nanamina duše chutná, či je natolik omámila hudba, že se nemohli k útoku odhodlat, to dnes jen těžko zjistíme. Hlavní je, že nikdo nepřišel k úrazu. Píseň skončila a všichni démoni se opět odebrali zpět tam, odkud přišli. Zbyli jen Nanami a Lord Tomoe. Nakonec se Nanami zvedla. Otočena čelem na zámek obdivovala jeho krásu a dokonalost. Ani to však nezlepšilo její náladu. Malými krůčky opustila temný les. Nanami se v pořádku vrátila za svou sestrou. Další týden se velice podobal tomuto dnu s výjimkou opouštění vesnice. Konečně se Kana uzdravila a práce se hned opět ulehčila.