Liščí zámek

4. Kapitola

Kana se konečně po týdnu uzdravila. Čilá jako rybička chodila opět pomáhat do zahrady. Trávily společně veškerý čas. Nanami jí, i ostatním vesničanům, hrávala na flétnu každý den. Dostávalo se jí mnoho pozornosti. Jednoho dne se Nanami trošku zdržela v zahradě. Kvůli bolavému kotníku nemohla práci dodělat tak rychle, jako Kana, kterou, jakmile dodělala svou část práce, poslala spět domů odpočinout si. Unavená Nanami si na chvíli sedla. Chvilku odpočinku však narušil zvláštní hluk. Dívka se vystrašeně schovala za strom čekajíc nejhorší. Z keře vyšel velmi vážně poraněný lord Tomoe. Došel doprostřed zahrady a bolestivě se zhroutil. Vyděšená dívka opatrně přistoupila k nebezpečnému démonovi. Pomalu se k němu sklonila.

„Pane bože!"

Ležící démon s těžkými ránami hluboce dýchal. Svíjel se bolestí. Přestože díky jeho vládě přišlo o život mnoho lidí, počínajíc Nanaminými rodiči, i tak k němu dívka cítila lítost. Přehodila přes něj látku a nepozorovaně ho přesunula do svého pokoje. Dokonce ani své nejdražší sestře o nebezpečném hostu nic neřekla. Nechala krále odpočívat pod peřinou, zatímco opustila pokoj a přesunula se ke Kaně.

„poslyš Kano, nejspíše bychom měly ode dneška spát ve stejném pokoji. Přeci jen kdyby se na náš dům konal opět útok, alespoň zůstaneme spolu. Je to bezpečnější. Co ty na to?"

„jistě. Ale co uděláme s tvým pokojem?"

„co ho nechat jako pokoj pro hosty? Není třeba ho jakkoli předělávat, i tak ho využijeme. Prostě zůstane prázdný."

Kana souhlasila s Nanaminým nápadem. Dívky se domluvily, že ani jedna z nich do tohoto pokoje již chodit nebude. Jediná výjimka se vyskytuje pouze tehdy, jakmile se Nanami rozhodne nepoužívaný pokoj uklidit a utřít prach, který se tam usadil, či vykonat zde jinou důležitou činnost. Večer, když Kana konečně usnula, vydala se Nanami zkontrolovat zdravotní stav Krvežíznivce. Opatrně vkročila do pokoje s předem připraveným jídlem. Potichu odsouvajíc dveře nakoukla do místnosti. S pocitem bezpečí si přisedla k ležícímu démonovi. Mokrý hadr, který měl poraněný položený na čele, uschnul. Nanami nechajíc jídlo nedaleko krále odběhla kus látky opět namočit. Když se vrátila, přinesla si s sebou rovnou několik obvazů. Ošetřila veškeré jeho rány, které následně šetrně obvázala. Lord Tomoe pomalu otevřel oči.

„k-kde to jsem?"

Pomatený démon si pomalu sednul a rozhlédl se po místnosti.

„zkolaboval jste, když jsem pracovala. Rozhodla jsem se vás přemístit do domu a postarat se o vaše zranění. Jmenuji se Nanami, vy?"

„není mou povinností ti prozradit mé jméno."

Uražený lord Tomoe se k Nanami otočil zády. Dívka se roztomile usmála.

„přinesla jsem vám nějaké jídlo. Dáte si?"

Nanami s miskou ve dlani a s úsměvem na tváři natáhla ruku směrem ke králi. Ten se nijak nebránil. Snědl porci, kterou pro něj dívka připravila.

„radši se pořádně vyspěte, tato vaše zranění jsou dosti vážná. Přijdu opět zítra večer. Dobrou noc."

„hmmm"

Tomoe se opět položil na záda. Nanami ho nechala v klidu se vyspat. Když uklidila veškeré nádobí a věci, které potřebovala k ošetření démonových ran, vplížila se potichu pod svou peřinu. Naštěstí si Kana toho večera ničeho nevšimnula. Všichni tři usnuli bez jakýchkoli problémů.