Liščí zámek

2. Kapitola

Brzy ráno, když rosa stékala z listů květin, Kana vstala a vydala se potichoučku na zahradu. Nechtěla vzbudit Nanami, která stále ještě spala. Kana se položila mezi květy. S těžkým srdcem si nemohla přestat vybavovat si včerejší sen. Opravdu se tím trápila.

„nechci ji nechat jít, je pro mě skvělou sestrou. Má mě ráda a nikdy mě nenechá samotnou v problémech. Pomáhá jak mě, tak i okolí. Mám jí o tom snu říct, nebo ne? Přeci jen se jedná pouze o sen. Nic se doopravdy nestalo. Nechci ji znepokojovat, proto jí to raději neřeknu."

Kana se, jak se zdá, rozhodla. Nechtěla svou sestřičku vystrašit. Nanami spala ještě dlouho, tak pojďme tuto část přeskočit a podíváme se, co se dělo po společné rodinné snídani.

„půjdete dnes zase sbírat jablka? Jestli ano, dávejte si pozor."

„ano. Nanami, jestli jsi již dojedla, půjdeme?"

„dobrá, pojďme."

Obě si oblékly nádherná kimona se zlatými rybičkami, která obě měly naprosto stejná. Kana se ještě šla zkrášlit do jejího pokoje. Docela dost dbala na svůj vzhled. Vždy chtěla vypadat co nejlépe. Mezitím, co se Kana líčila, Nanami ještě rychle doběhla pro svou flétnu. Jakmile se obě připlavily, vydali se opět do jablečné zahrady.

„zahraješ mi dnes opět?"

„samozřejmě. Moc ráda ti zahraju. Musíš si ale počkat, než nasbíráme všechna jablka, ano?"

„dobrá."

Sestry si vzaly na záda proutěné koše, do kterých začaly okamžitě nandávat ta nejlépe vypadající jablka.

„dnes se musíme vrátit domů dříve. Víš přece, co se včerejšího dne stalo."

„ale sestři, vždyť já to moc dobře vím. Nemusíš se bát, dnes ani nemám náladu na to opouštět tuto vesničku. Ani počasí není na procházku vhodné. Jenom mi zde zahraješ pár písniček, a pak se odebereme spět k rodičům."

Chladný vánek si pohrával s listím, které se povalovalo na zemi. Nanami natahovala svou ručku po nejbližším jablku, na které mohla dostáhnout. Vtom si ale všimnula malé stříbrné lišky, která ležela pod vedlejší jabloní. Toť posel Krvežíznivého krále. Nanami ani Kana však netušily, že to jest démon.

„Kano, pojď se podívat. Spí tu pod jabloní roztomilá lištička. Pojď rychle, nežli se probudí."

Kana se dále již nestarala o sběr jablek. Opatrně opřela koš o strom, ze kterého zrovna otrhávala sladké plody. Když došla k Nanami, zvědavě si prohlížela krásného tvora. Nejvíce ji uchvátil huňatý ocas, který jistě na dotek musel příjemně šimrat.

„necháme ji tu spát a uvidíme, jestli se probudí do té doby, než odejdeme."

Rozumná Nanami věděla, že rozzuřené lišky jsou pro dvě slečny, jako jsou ony, dosti nebezpečné. Navíc chtěla lišku nechat pořádně se vyspat, protože vypadala vcelku unavena. Kana ne moc nadšeně odsouhlasila Nanamin nápad. Pustily se dívky tedy opět do práce. Netrvalo dlouho a plné koše odnášely do skladovací budovy.

„a teď mi zahraješ, jak jsi slíbila."

„dobrá tedy. Co chceš zahrát?"

Nanami obvykle nechávala Kanu vybrat si, jakou píseň chce slyšet. Většinou si Kana vybrala píseň, kterou jí Nanami prvně zahrála, ale dnes-„

„zahraj mi, prosím, Liščí zámek."

Nanami její sestra opravdu zaskočila. O této písni jsem sem již něco málo napsala, jenomže problém se vyskytoval v tom, že Nanami svou sestru nedokázala zklamat. Znepokojená Nanami se snažila Kaně domluvit, jenomže ta si trvala na svém ať se děje cokoli.