Liščí zámek

8. Kapitola

„dobré ráno."

Nanami dnes vstala překvapivě brzo. Když se Kana chystala do kuchyňky, její drahé sestra již stihla připravit snídani a převléci se.

„jak jsou na tom tvá zranění?"

Zeptala se starostlivě. Nanami doufala, že Kana za pár dní ani nevzpomene na to, co se jí vlastně stalo. S úsměvem usedly obě dívky ke stolu.

„zranění jsou v pořádku, už zbývá pouze ten malý škrábanec na zádech. Všechno ostatní se už zahojilo."

Kana se s chutí pustila do jídla. Jak jsem se již zmínila, v kapitole 7, dívenky nějakou dobu nebudou muset pracovat. Když obě dojedly, rozhodly se jít navštívit hroby svých zesnulých rodičů. Nebe pokrývaly temné mraky a venku foukal velice silný vítr. Proto se sestry raději rozhodli zůstat v domě, dokud se počasí o něco neuklidní. Zatím, co Akura-ou...

„hey, ty!"

Vzkřikl a ukázal na démona, který byl údajně jediným, kdo přežil nepovedený útok na vesnici.

„kolik zabijáků démonů se usadilo v té vesnici?"

Akura-ou zkřížil nohy a čekal na odpověď.

„můj pane..."

Začal odpudivý démon.

„pokud si dobře pamatuji, zabijáků na nás zaútočilo přibližně čtyřicet-dva. Rukou mých bratrů však zemřelo, nebo bylo velmi těžce poraněno něco kolem dvaceti z nich, což znamená že právě nyní má tato vesnice k dispozici pouze dvacet-dva bojeschopných vojáků."

Akura-ou se spokojeně usmál.

„jaké je tvé jméno?"

Zeptal se po chvilce rozmýšlení.

„jmenuji se Fusball, pane."

Fusball si před svým lordem kleknul na jedno koleno a představil se. Potom svému pánu odpověděl na ještě několik jiných otázek, až Akura-ou nakonec došel k rozhodnutí, že se do oné vesnice sám vydá. Většina jeho přívrženců se mu snažila oponovat. Nabízeli mu, že se do vesnice vydají místo něho, ale Akura- ou byl tvrdohlaví a jakmile si jednou usmyslil, že půjde, nikdo už mu to nemohl rozmluvit. Zatím, co se jeden z liščích bratrů připravoval na cestu, druhý už na ní byl. Tomoe stál před branou do vesnice. Ani se nehnul, jen na ni upřeně hleděl, jako by čekal na znamení, jež mu řekne, či má, nebo nemá vstoupit. Vraťme se tedy k Nanami a Kaně, ano?

„nanamiiiiiii!"

Ozvalo se ze zahrady. Kana se líně povalovala v trávě a sledovala oblaky, jak pomalu plují po obloze. Podle pohledu v jejích očích se však pohledem na nebe moc nebavila.

„Poslední černý mrak se konečně odploužil pryč, a vítr již také nefouká tak silně. Půjdeme tedy?"

Nanami čekala na Kany odpověď, kterou bylo samozřejmě-

„Ano, pojďme!"

Obě dívenky se tedy rychlostí blesku připravily a opustily společně dům. Samozřejmě, že Nanami si s sebou vzala i jeden ze svých nejcennějších pokladů. Flétnu, kterou dostala od rodičů. Hřbitov se nacházel celkem daleko od jejich domu, obě si tedy musely pospíšit, aby se stihly vrátit před polednem.

„Nanami!!"

Malá holčička se rozeběhla dívkám naproti hned, jakmile je uviděla procházet okolo. Nanami byla velmi oblíbená nejen mezi dospělými, ale také mezi dětmi. Holky i kluci milovali její hraní. Netrvalo dlouho a okolo místa, kdež to se dívky právě nacházely, se shromáždilo mnoho vesničanů, jak děti, tak dospělí.