Liščí zámek

7. Kapitola

„Hey Tomoe!"

Ozvalo se zpoza rohu. Tomoe se pomalu otočil. Jako vždy Lord Tomoe měl na sobě drahé kimono a s sebou svou věrnou katanu.

„Akura-ou."

Řekl, když konečně rozpoznal blížící se k němu postavu.

„pojď si hrát, Tomoe."

Začal ho jeho bratr prosit. Tomoe a Akura-ou vlastně nebyli pokrevními bratry. Potkaly se kdysi dávno, když se oba chystali zaútočit na stejnou vesnici. Od té doby, co se takto poznali, spolu trávili téměř veškerý čas a zanedlouho se z nich stali bratři. Tomoe byl chladný, ale zároveň velice elegantní. Nosil pouze drahá kimona, měl dlouhé, stříbrné vlasy, špičaté drápy, liščí ocas a uši a fialové oči. Neměl moc rád ostatní démony, a pokud zrovna neměl práci, nebo si nehrál s Akurou, trávil svůj volný čas především o samotě. Akura-ou měl pro změnu zlaté oči, a s Tomoem v ničem nepodobali. Měl dlouhé, červené vlasy, špičaté rohy, a nosil jakýsi podivný temný plášť, s černými pírky přišitými na konci. Měl rád hry, ale ne takové, jaké známe dneska. Když Akura-ou mluvil o hře, myslel tím zabíjení. I když se velice rychle dokázal naštvat, většinou se usmíval a vždy měl v záloze nějaký podlý plán. Ach, zapomněla jsem dodat, Akura-ou byl nezranitelný. Tedy ne až tak nezranitelný, jako spíše že jeho léčivé schopnosti byly tak dobré, že jakékoli zranění vyléčil během chviličky, tudíž se u ostatních démonů jevil jako nesmrtelný. Nedávno Akura-ou zaútočil na démona, jehož vojáci se po pádu jejich pána museli přidat k liščím bratrům. Avšak to nebyli příliš silní démoni. Jejich schopnosti se ani zdaleka nevyrovnaly schopnostem Tomoeho, nedokázali se ani přeměnit do lidské podoby, jako liščí bratři.

„kde jsi byl? A kdo je tohle?"

Zeptal se Tomoe s klidným a vyrovnaným výrazem na tváři, zatím co hleděl na nové pěšáky svého bratra. Akura-ou si přivedl další vojáky, kteří se k němu přidali, jakmile jejich pán padl.

„právě jsem se vrátil. Šel jsem jednomu otravnému démonovi splatit dluh a oni říkali, že se ke mně připojí a budou mě považovat za svého pána."

Akura-ou přistoupil k Tomoemu a přehodil mu jednu ruku přes rameno.

„to teď stavíš armádu? Poslední dobou pokaždé, když se odněkud vrátíš, přivedeš si s sebou někoho nového."

Tomoe se podíval na jednoho z démonů, který byl obzvláště šeredný.

„raději se ode mě drž dál, páchneš!"

Tomoe, jakožto liščí démon, měl velmi dobře vyvinutý čich. Věnoval novému příznivci Akura-ou varovný pohled a chystal se odejít.

„hey, Tomoe! Pojď si se mnou hrát!"

Naléhal na něho stále jeho bratr. Tomoemu se však dnes nechtělo nikam chodit, tudíž ho jednoduše odmítnul a odešel dříve, než ho Akura-ou stačil zastavit. Akura-ou se tedy vydal do nedaleké vesnice i se svým novým skromným vojskem a zabil každého, kdo jim přišel do cesty. Nemusíte se bát, to nebyla vesnice, ve které žije Nanami a její sestra, nýbrž jejich sousední, poněkud větší vesnička, která se nacházela nedaleko od té jejich.

„heh, lidé jsou jen odpad."

Akura-ou se otočil a vyšel ven z vesnice. Povolil svým vojákům dělat, co se jim jen zachce a opustil mrtvou vesnici.

„jak se mám teď zabavit? Tomoe se mnou hrát nebude, a zlikvidování této vesnice mne nijak nerozveselilo."

Akura-ou byl znuděný, jelikož nevěděl, co ve svém volném čase podniknout. Většinou jen zabíjel, nebo stál po boku svého bratra. Dnes ho však, jako se nestávalo příliš často, Tomoe odmítnul a zabarvení cest ve vesnici tmavě rudou krví mu také nepomohlo ke zlepšení jeho nálady. Přemýšlel, přemýšlel, ale pořád nevěděl, co jen dělat. Tou dobou se nedaleko něj procházel mladý zabiják démonů pocházející z vesnice, ve které bydlela Nanami a Kanou.

„pche."

Vydal ze sebe démon. Pohled na slabou lidskou bytost se v něm probudila zloba. Zabijáci démonů sice silou nedosahovali bratrům ani po kotníky, zato jim v minulosti způsobili mnoho problémů. Akura-ou se po chvíli sledování mladíka rozhodl vrátit se do zámku a odpočinout si.

„Lorde Akura-ou, lorde Akura-ou!"

Křičeli jeho démonští pěšáci, již čekajíc na příchod svého pána před branami do zámku.

„hmm?"

Zavrčel Akura-ou rozzuřeně. Démonům hned došlo, že je jejich pán podrážděn. I navzdory všemu nebezpečí, které by mohlo následovat špatné zprávy, které s sebou nesou, rozhodli se mu povědět vše, co se dozvěděli.

„Lorde, dnes v pravé poledne se mělo několik démonů, spolu s vaším bratrem, jako každý den, vydat do nedaleké vesnice. Váš bratr však odmítl připojit se k výpravě, tudíž šli vojáci bez svého vůdce. Když však vešli do vesnice, všichni zemřeli."

Zarazil se démon.

„jak?"

Akura-ou nemohl uvěřit, že by lidé, ty prosté a slabé bytosti, mohli porazit jeho nelidské vojáky. Démon tedy pokračoval.

„Zdá se, že tato vesnice požádala zabijáky démonů, aby jim pomohly s jejich trablemi s démony. Pouze jeden démon tuto tragédii přežil."

Ze stínů se vynořil on, ten démon, kterému Tomoe nařídil, ať se k němu nepřibližuje.

„hehe."

Akura-ou se pousmál. Jeho ďábelský smích zněl tak strašidelně, že jen poslouchat ho by vystrašilo hromadu lidí. Dlouhé červené vlasy zakrývaly zlomyslný úmysl skrytý v jeho očích. Nelidský výraz v jeho tváři strašil přítomné démony ještě mnoho nocí. Co asi plánuje? Chceš se to dozvědět? Tak čti dál.