Everybody Must Die

Odjezd - Úvod

Na hory nás jelo celkem šest. Všichni jsme přibližně stejně staří a proto si tak rozumíme. Jel jsem já, Dalibor, Pavel, Barbora, Sabina a Emma. Jsme nejlepší kamarádi už aspoň pět let a říkali jsme si, že by jsme mohli udělat nějaký společný výlet. Napadlo nás, že by jsme mohli jet na hory. Všichni jsme se shodli, že je to dobrý nápad - netušili jsme však co se nám přihodí. Hledali jsme termín a jediný vhodný jsme našli až za dva týdny. Mezitím jsme si nakoupili potřebné věci.

O dva týdny později: Den odjezdu 

Je pár hodin před odjezdem a rodiče se s námi loučili a byli velmi smutní, že už odjíždíme.  Máma mi dala poslední pusu a objala mě, táta mě jen objal a řekl „Hlavně tam nic nevyveďte! A vrať se nám v pořádku" Bylo na něm vidět, že je taky smutný, ale nedával to moc najevo.  Náš objednaný bus byl na místě a my jsme už museli nastoupit. Byl to takový starší vůz, který byl levnější a měl i méně míst, nebyl to klasický autobus, proto jsme si ho objednali. Venku byla zima a sněžilo, ale čim více jsme se blížili k horám tím více sněžilo. Povídali jsme si, co budeme dělat a plánovali našich deset dní na horách. Najednou něco začalo smrdět a autobus s námi zastavil nevěděli jsme se se děje a došli jsme za řidičem a zeptali se ho, proč zastavil. Řekl nám, že se porouchal motor a že si bude muset zavolat odtahovku, ale že už je to asi jen osm kilometrů a jsme na místě. Také nám řekl, že buď můžeme jet s ním zpět domů a vrátí nám peníze nebo si tam musíme dojít pěšky. Ani jedno se nám nezdálo jako vhodné řešení. Ale vzpomněl jsem si, že máme už hory zaplacené a objednané chatky a nejde to zrušit. Řekli jsme řidičovi, že tedy půjdeme pěšky, ale ať nic neříká rodičům, jako že nás odvezl. Rozloučili jsme se s ním a dal nám peníze. Pokračovali jsme v cestě.

Cesta: Sněhová bouře

Jak jsem už zmiňoval čím víc jsme byli k horám, tak sněžilo více. Vyndal jsem si mobil a podíval se na čas bylo přesně 13:05 a aby nebylo takové ticho, tak sem nám na mobilu pustil rádio. Slyšeli jsme, že na horách, kam jsme se vydali bude opravdu, ale opravdu velmi silná sněhová bouře. Měli jsme strach. Vítr sílil více a více. A mi neviděli už skoro vůbec na cestu. Sněhu bylo také více a více. Pomalu nám začínali končit síly, byli jsme opravdu vysílení. Mysleli jsme si, že tu naše životy skončí. Větrem jsme nemohli skoro ani projít, byl velmi silný. To nás vysilovalo ještě více. Byla nám už i velká zima, ale mezi sněhovými vločky jsem zahlídl celkem blízko nějakou budovu, která byla velmi málo vidět. Ukázal jsem jí kamarádům a vydali jsme se k ní, aby jsme se tam podívali jestli se tam můžeme uschovat před sněhovou bouří.