Everybody Must Die

Varování

U Sabiny:

Jakmile to Sabina dořekla rychle jsem se otočil. Za dveřmi stál kanibal a chtěl nademnou napřažené ruce a v nich mě sekeru. Ruce už vší silou pouštěl na mě, ale já se uhnul a on sekl do země. Sekera se mu v zemi zasekla a nešla mu vytáhnout. Využil jsem volné chvíle a praštil ho tyčí, kterou jsem si vzal u nich v pokoji. Ležel na zemi. V tom okamžiku jsem si řekl, jak by to asi dopadlo kdyby mě zasáhl. Už bych nebyl živý. Rozběhl jsem se za Sabinou a rychle jí odvázal. Objala mě a rychle jsme začali utíkat pryč z místnosti. Kamarádi se báli jít dovnitř nám pomoct. Utíkali jsme zpět do našeho pokoje a chtěli jsme zavolat policii, ale mobily jsme měli vytahané před naším pokojem a byli úplně rozdupané. 

Ve druhém patře:

Vůbec jsme nevěděli, jak naše mobily mohli zbylí dva vytáhnout. Byli jsme na dně. Nevěděli jsme kolik je hodin, nemohli jsme si zavolat pomoc a ani rodičům. Sněhovou bouře nezeslábla. Utéct nemůžeme. Jídlo mám už z půlky snědené a ještě jsme v opuštěné nemocnici s třemi zblázněnými doktoři, kteří požírají lidi, smaží si je, pečou, krájí a porcují. Nevěděli jsme co máme dělat, jak se jich zbavit. Vešli jsme do bezpečí do pokoje a zamkli se. Slyšeli jsme dupání a vrzání dveří. Věděli jsme, ale že to jsou oni. 

Museli jsme se jich zbavit. Vymýšleli jsme plán jak je nahnat do nějaké místnosti a zamknout je v ní a nechat je v ní zemřít. Jenže jsme nevěděli, jak to udělat. Barboře se chtělo na záchod a bála se jít sama. Řekla ať jdeme s ní a počkáme před záchodem. Odemkly jsme pokoj vyšli jsme, ale jediný funkční byl ve čtvrtém patře. Moc se nám nechtělo, ale šli jsme. Byli jsme už ve čtvrtém patře a čekali na Barboru. Byla tam asi tři minuty a pak vyšla. Řekla, že můžeme jít. Cestou na pokoj jsme vymýšleli past na kanibaly. Byli jsme ve třetí patře ale všichni se cítili jako kdyby nás sledovali. Byli jsme na začátku schod do druhého patra a nejdou se proti nám něco zezdola rozletělo. Dopadlo to ve třetím patře. Báli jsme se a šli jsme se podívat, co to je. Přišli jsme k tomu a zjistili jsme, že je to nějaká stará špinavá košile, která byla od krve. Měli jsme strach. Byla svázaná jako nějaký balík. Rozvázali jsme ji a podívali jsme se co v ní je. Otevřeli jsme jí a všichni jsme začali křičet. To co bylo uvnitř bylo opravdu hrozné. Bylo to asi nějaké varovaní pro nás.