Everybody Must Die

A kam teď?

V pokoji:

Nábytek se celý klepal a dveře už měli určitě prořezané. Stáli jsme v rohu a klepali jsme se strachy. Najednou se Barbora rozeběhla z roku k posteli a začala lámat železo z postele. Bylo tak zrezlé, že se dalo ulomit jednou rukou. Rychle nám řekla ať si ho taky ulomíme a až se budou dostávat dovnitř, tak je budeme bodat do rukou. Železo z postele bylo velmi ostré a nebezpečné. Všichni si ulomili svůj kus a když už jsme viděli jak se motorová pila prořezává skříní. Chvilinku jsme počkali a když jsme viděli, jeho ruce začali jsme ho všichni bodat. Nečekal to a motorovou pilu upustil na zem a všichni tři utekli někam pryč. Byl slyšet jen motor motorové pili, která ležela na zemi. Dírou, kterou prořezali jsme se podívali jestli nikdo nikde není a pak jsme se vydali hledat tři kanibaly. 

Hledání:

Vyšli jsme všichni rozklepaní a vyděšení z našeho pokoje. Pavel motorovou pilu vypnul a vzal si ji s sebou.  Drželi jsme se všichni při sobě, protože kdyby jsme se rozdělili mohlo by to být osudné. Už by jsme se nemuseli nikdy sejít. V opuštěné nemocnici jsme už čtvrtý den a včera nám vzali naše jídlo. Začínali jsme mít hlad a vydali jsme se najít i naše jídlo. Byli jsme v prvním patře, kde byl nás pokoj. Šli jsme na konec chodby a na pravé straně byli takové staré dveře, které šli otevřít. Vešli jsme dovnitř, udělali jsme tři kroky a najednou jsem málem spadl, rozsvítili jsme si a byli tam docela dlouhé schody. Sešli jsme je a dole byla nějaká kotelna šli jsme si ji prohlédnout a najednou jsme našli nějakou klec, kde byli samé zbraně. Byli tam nože, sekery, řetězy bylo tam toho opravdu mnoho.  Vyděsilo nás to, protože jsme věděli, že je to kanibalů. Kotelnou jsme chodili asi půl hodiny ale jinak nic dalšího zvláštního jsme nenašli. Šli jsme zpět nahoru po schodech a šli do druhého patra, protože první už jsme měli prohledané. V druhém patře jsme se podívali z oken a sněhová bouře nezeslábla a bylo už opravdu hodně sněhu. Byli jsme na začátku chodby a před námi bylo aspoň třicet pokojů. Každý z nich jsme prohledali a jeden z pokojů měl železné dveře. Napadlo nás, že by jsme se tam mohli v noci vyspat. Prohlédli jsme si pokoj a poté šli hledat dále. Všude byli jenom pokoje pro pacienty a v nich naše věci ani kanibalové nebyli. Vydali jsme se do třetího patra. Třetí patro bylo opravdu zvláštní. Bylo v něm větší teplo než v prvním a druhém. Mysleli jsme si, že se blížíme ke kanibalům, prohledali jsme všechny pokoje, ale zase nic. Bylo tu už jen poslední patro a to čtvrté. Vyšli jsme do něj. Bylo v něm zvláštní pach. Všude byla cítit krev a pot. Byli jsme sotva na začátku otevřeli jsme první místnost a v ní jsme našli naše věci. V místnosti nebyli, ale jen naše věci, ale i jejich. Vše jsme si prohlédli a v místnosti byli nějaké doktorské kufříky, které jsme otevřeli. Zajistili jsme v nich, že ti tři kanibalové jsou vlastně tři zbláznění doktoři po autonehodě. Měli jsme pocit, že jsou už někde blízko a šli jsme zpět. Vyšel jsem mezi dveře a viděl jsem, jak na konci chodby vychází z jednoho pokoje zbláznění doktor. Všiml si mě a rozběhl se proti mě. Rychle jsem zakřičel, že na nás běží. Všichni vyběhli a začali utíkat. Z té samé místnosti vyběhli i zbylí dva. Běželi na nás a my nevěděli, kam běžet. Kanibalové běželi opravdu rychle a pomalu nás doháněli.