Everybody Must Die

Lavina

Na chodbě:

Dalibor ležel celý zaprášený na zemi. Všechno se klepalo, ale nechtěli jsme utéct do bezpečí bez Dalibora. Rozběhli jsme se k Daliborovi a oprášili jsme ho. Posadili jsme ho a opřeli o zeď. Začali jsme ho probouzet. Klepali jsme s ním, ale neprobouzel se. Dávali jsme mu menší facky a nejednou se mu začali otevírat oči. Měli jsme radost, že naše parta zůstane pořád celá a Dalibora neztratíme. Došel jsem na místo, kde na Dalibora spadl kus stropu. 

Vzal jsem kus, ale strop je celý křehký a rozpadala se mi zeď v ruce, proto se mu skoro nic nestalo. Měl na hlavě pouze velkou bouli. Museli jsme si najít bezpečný pokoj, kde se na nás poslední kanibal nedostane. Šli jsme do čtvrtého, ale velmi nebezpečného patra. Kanibalové, tedy už pouze kanibal, tu má pokoj. Rozhlédli jsme se ale zblázněný kanibal nikde nebyl. Asi byl stále v té místnosti, kde nás chtěli zabít.

Ve čtvrtém patře:

Vyšli jsme nahoru a podíval jsem se z okna. Kousek za nemocnicí byly obrovské hory a z nich se na naší nemocnici valila lavina. Zakřičel jsem „Všichni tu zemřeme! Valí se na nás lavina!"  Jakmile jsme to dořekl ostatní se rozběhli k oknu a podívali se. Lavina byla stále blíže a blíže. Hledali jsme nějaký bezpečný úkryt, kde na nás nic nespadne, ale marně. Najednou se všude udělalo černo a všechno se přestalo klepat. Nebylo skoro vůbec nic vidět. Nevěděli jsme co máme dělat a také jsme vůbec nic neviděli. Asi po pěti minutách se rozsvítila nějaká světla, která jsou určená k úniku, když vypadne proud. Konečně jsme trochu viděli. Vymýšleli jsme plán jak odtud utéct, než nám dojde kyslík. Řekl jsem „Co kdyby..." a v tom mi skočila Sabina do řeči a řekla „Mám nápad! Najdeme si nějaké okno a rozbijeme ho a pak si sněhem vyhrabeme díru ven a konečně utečeme!"  Všichni jsme souhlasili a shodli jsme se, že je to dobrý nápad. Byli jsme ve čtvrtém patře a nemocnice byla opravdu vysoká, takže už nemůže být tolik sněhu do vykopání. 

Cesta ven:

Vzpomněl jsem si, že dole v kotelně jsou nějaké zbraně kanibalů a mohl je přenést. Řekl jsem Pavlovi ať jde semnou a pomůže mi něco vzít. Sešli jsme dolů, ale věci v kotelně byli zamčené v nějaké plotové kleci. Vedle byla nějaký šroubovák a sebral jsem jí ze země. Vložil jsem to mezi zámek a želízko a zatlačil dolů. Viděl jsem jak se zámek začíná uvolňovat. Ještě jsem trošku zabral a zámek rupl. Otevřeli jsme dveře a vzali jsme si sekery, nože a vše co se nám hodilo. Rychle jsme utíkali do čtvrtého patra zpět. Barbora popadla sekeru a rozbila okno. Z okna se vyvalilo trošku sběhu do chodby. Okno mělo dvě půlky. Rozbil jsem i druhou aby jsme měli všichni dost místa. Každý z nás si vzal nějakou věc a začali jsme hrabat.

O hodinu a půl později:

Sníh je opravdu tvrdý, ale šlo to kopat. Kopali jsme všichni jak jen nejrychleji to šlo. Nejednou jsme už viděli, jak začíná sníh prosvítat. Kopl jsem ještě jednou do sněhu a viděl jsem krásnou modrou oblohu a bouře už skončila. Slunce svítilo a mohli jsme utéct. Řekl jsme že jsme si nechali věci v pokoji a že tam máme i jídlo naše vybité mobily a vše co jsme si vezli na náš výlet. Slezl jsem dolů a Dalibor řekl, že jde semnou a pomůže mi. Řekl jsem mu ať nechodí, že málem přišel o život, ale nedal si říct. Šli jsme do pokoje a vzali jsme nám i naše spacáky a oblečení, jídlo a pití a odešli. Řekl jsme Daliborovi ať jde první a věci mu budu podávat nahoru a on je bude vytahovat. Po pěti minutách jsme všechno vytahali a já už jsem se chystal jít ven a mohli jsme konečně utéct. Vlezl jsem do vykopané díry a najednou mě kanibal chytl za nohu začal mě tahat zpátky dolů. Křičel jsem o pomoc.