Everybody Must Die

Únos

Útěk před kanibaly:

Běželi stále rychleji a rychleji. Nestíhali jsme jim utíkat a v tom zmatku jsme ani nevěděli kam běžet. Křičel jsem na ostatní ať běží dolů do druhého patra do pokoje z mřížemi. Všichni jsme do našeho pokoje doběhli, ale kanibalové už za námi nebyli. Zabouchli jsme dveře a hrozně jsme se báli. Říkali jsme si, co budeme dělat a najednou Pavel řekl „Kde je Sabina?!" Všichni jsme se zděsili. Sabinu kanibalové chytili. Všichni jsme měli Sabinu moc rádi, jak už jsem říkal, všichni jsme nejlepší kamarádi a nechtěli jsme Sabinu nechat umřít. Nevěděli jsme, ale kam jí odnesli a jestli ještě vůbec žije. Pavel měl ještě pořád jejich motorovou pilu. Řekl jsem mu, proč jí nepoužil na ně a on nám odpověděl, že ho to v tom zmatku nenapadlo. Emma chtěla jít Sabinu hledat ostatní se báli, ale nakonec jsme šli.

Hledání Sabiny:

Řekl jsem Pavlovi ať si s sebou vezme motorovou pilu a v případě, že nás napadnou ať jí na ně použije. Sešli jsme dolů do kotelny a chtěli si vzít zbraně, které jsme objevili. Zbraně, ale byli v kleci, která byla zamčená a nešla otevřít. Řekli jsme Pavlovi ať nastartuje motorovou pilu. Pavel se pokoušel pilu nastartoval, ale nešlo mu to. Podíval se do nádržky na benzín a zjistil, že tam vůbec není. Nemohli jsme se dostat pro zbraně a byli jsme tak v obrovském nebezpečí. Neměli jsme nic, čím by jsme se obránili. Museli jsme jít ale hledat unesenou Sabinu. Báli jsme se  o ní. Najednou jsme, ale slyšeli jak někdo dupe po schodech. Všichni jsme se potichu rozeběhli, ale neměli jsme se kam schovat. Viděl jsem nějakou desku a zaběhl za ní. Ostatní se schovali za roh. Za deskou jsem vykoukl a viděl jsem jak jde jeden z kanibalů dát do kotle dřevo aby měli teplo. Poté stál a koukal směrem ke mě. Bál jsem se, že mě viděl. Koukal na desku za kterou jsem byl já asi tři nebo čtyři minuty. Moje srdce se málem zastavilo. Byl jsem hrozně vyděšený. Najednou se kanibal otočil a odešel zpět. Asi minutu jsem počkal a pak se vydal s ostatními ho sledovat. Šel až do čtvrtého patra a na konci chodby byli dveře, do kterých vstoupil. Nevěděli jsme jestli jít blíže nebo zůstat. Zvolili jme první variantu a šli blíže. Řekl jsem, že v tom samém patře je i kanibalů pokoj, kde mají své zbraně. Doběhl jsem tam a vzal jsem ti tyč. Rozzuřený jsem běžel ke dveří rozrazil je a  na židli seděla Sabina. Vstoupil jsem do místnosti a Sabina zakřičela „Petře! Pozor za tebou!"