Everybody Must Die

V pasti!

Sraz: 

Běželi jsme co nejrychleji jsme dokázali. Při běhu říkám Daliborovi „Nevíš, kde se máme sejít?" Odpověděl, že jsme se ani nedomluvili. Jak jsem už říkal, nemocnice je veliká a co když se jim už něco stalo? Běželi jsme spolu do druhého patra a viděli jsme tam Pavla s Emou. Běželi jsme za nimi a vše jim řekli. Nemohli tomu vůbec uvěřit. Zeptali jsme se jestli neví, kde jsou Sabina s Barborou a prý jim řekli, že půjdou do třetího patra. Všichni čtyři jsme se vydali do třetího patra a když jsme byli nahoře, tak jsme si všimli, jak jeden ten vrah nebo co to bylo zacházel do nějakých dveří. Stáli jsme za rohem a vše pozorovali. Hrozně jsme se klepali. Co když, ale v té místnosti je Barbora a Sabina? Běželi jsme ke dveřím si poslechnout, co se tam děje a mluvili tam jenom ti muži, ale nemluvili naší řečí, ale tou svou. Nerozuměli jsme jim ani slovo. Najednou mě někdo chytil za rameno málem jsem dostal infarkt. Otočil jsem se a byla to Sabina a hned za ní byla Barbora. Vyndal jsem jí a ona nevěděla proč jí nadávám. Zeptala se mě, co se děje, proč se všichni tak hrozně klepeme. Vše jsem jí řekl. Všichni jsme byli rádi, že se nám nic nestalo. Byla už noc a šli jsme do našeho pokoje po schodech dolů. 

V pokoji:

Když jsme do svého pokoje vešli tak nám zmizeli všechny věci. Zmizeli nám mobily, jídlo, peníze, náhradní oblečení prostě všechno. Byli jsme rozzuření. Nábytkem jsme zandali dveře aby se na nás nedostali. V pokoji jsme měli pouze dřevo a staré zrezlé postele u kterých by se dalo železo utrhnout. Vymýšleli jsme plán jak je zabít. Seděli jsme v kruhu a poslouchali naše nápady. Napadlo nás, že by jsme mohli stát třeba každý v jednom pokoji naproti sobě a přilákat je k nám a když by se proti nám rozeběhli, tak je něčím praštit, ale nejdříve jsme si museli najít zbraně. Ema říkala, že by jsme mohli vykopat díru a dát přes ní nějaké lino a stát za dírou. Vrazi by se proti nám rozeběhli a my pořád stáli na místě a oni by to té díry spadli. Řekli jsme jí na to, že nemáme věci a bylo by to moc pracné a trvalo by to příliš dlouho. Souhlasila s tím a v tom  Barboru napadlo něco a chtěla říct svůj nápad a najednou někdo začal do dveří obrovskými ránami bušit do dveří a chtěl se na nás dostat. Slyšeli jsme motorovou pilu, jak začíná řezat do dveří a vyskočit okny jsme nemohli, protože tam byli mříže a okno bylo zamrzlé. Nábytek už se začínal klepat a praskat. Byli jsme v pasti a neměli při ruce žádnou zbraň.