Borovice v lese stojí,
nikdo se naň nepodívá, nikomu naň nezáleží.
Tak v tichém lese,
zpívá svůj žal leche
Každý tvor bez pohledu ji míjí
pak však mláďata orlí naň přistávají.
Mláďata z Yggdrasilu to byla,
z koruny, s otcem tam dříve žila.
Do Midgardu sestoupila,
k Borovici letěli.
Že je dobře pohostila,
rozhodli se že ji odmění
Ctižádostivá, žádala obdiv a vzrůst.
Orli ji to vymlouvali, ale ona nechtěla držet půst.
Větve se vyvětvily a kmen zmohutněl,
každý hned obdivoval,každý vzhlížel.
Dlouhé roky těšila se slávě,
naneštěstí nastalo období válek.
Všichni lidé chtěly,
lodě s borovými dřevy.
Tím zkončil blahovzkvět Borovice,
již nikdo vzrůst její neviděl více.
ČTEŠ
Filozofské básně s příměsí pohanství
PoetryZde máte sebrané básně které jsem napsal. Psal jsem je tak aby se nad nimi mohl čtenář pozastavit a popřemýšlet o nich. Pokud vás napadne nějaký skrytý význam těchto básní budu velice rád když ho napíšete do komentářů. Váš Ashekus
