Když les rozléhá se vlčím vytím,
v žilách tuhne krev.
Poslechněte pravdu co vám povím,
o vlku Fenrirovi hrůznějším než lev.
Fenrir, pekelný vlk,
do Asgardu se dostal.
Pustošil a ničil, po žrádlu si krk.
Až tváří v tvář Odinovi přestal.
Rozlehlo se ticho v trůním sále,
Fenrir zaútočil zákeřně a náhle.
Chrabrý Týr neobrátil se k úprku,
pro záchranu otce strčil ruku vlku do krku.
Tak přenesl pozornost na sebe
žádný úd se mu strachem netřepe.
Tím pro trpaslíky a bohy času dal,
aby magická past Gleipnir se přichystal.
Gleipnir byl stvořen z kočičí šlápoty zvuku,
ženského vousu, kořenů hory, medvědího svalu,
ze sliny ptačí, rybího dechu.
Tak Gleipnir na Fenrira byl vržen,
Naneštěstí do útrob vlka Týrův úd jest stržen.
Za obětavost a chrabrost,
vystřelili ohnivé šípy slavné luky.
Na oslavu Týra bez ruky.
ČTEŠ
Filozofské básně s příměsí pohanství
PoesíaZde máte sebrané básně které jsem napsal. Psal jsem je tak aby se nad nimi mohl čtenář pozastavit a popřemýšlet o nich. Pokud vás napadne nějaký skrytý význam těchto básní budu velice rád když ho napíšete do komentářů. Váš Ashekus
