Starý stařec prochází se, po světě,
s knihou v kůži prasete.
Na sobě nosí kápi a v ruce hůl,
na sto kroků od něj hučí úl.
Do knihy vzláštní klikyháky píše,
na hůl formulky tiše dýše.
Vous v copech a vlasy lehnuté na zádech,
vlají když vítr dělá výdech.
Tento dědeček šedivý, odměňuje příběhy,
ale když se rozlobí, trestá plameny.
Jen podívej se na něj pořádně,
i když to nevypadá stále mládne.
Žilami moc mu proudí,
lidé nad tím hlavou kroutí.
Kámen modrý v jeho holi,
láme stromy, hory, doli.
Pak jeho ruce magické,
léčí chromé, nemocné.
Čas pro něj neplatí,
prostě je, jen ať si letí.
Toť vše co o něm známo,
nikdo neví jeho jméno.
Tak mu všicni říkají,
stařec přemoudrý.
ČTEŠ
Filozofské básně s příměsí pohanství
PoesíaZde máte sebrané básně které jsem napsal. Psal jsem je tak aby se nad nimi mohl čtenář pozastavit a popřemýšlet o nich. Pokud vás napadne nějaký skrytý význam těchto básní budu velice rád když ho napíšete do komentářů. Váš Ashekus
