Černý závoj na bílé paně,
zakrývá její bílou tvář.
Za činy své platíme spravedlivě daně,
kolem nás všude zář.
Pusa říká co oči vidí,
oči se však často mílí.
Černá bílou se zdá být
a bílá mnoho barev má.
Bonbónek sladký zvenčí
a uvnitř temnota.
Či je to snad naopak?
Kam vedou dveře bez klíče?
Závoje barvy duhy šeptají,
písně zvláštní zpívají.
Když rozhrne je ruka,
by z okna vyhlédly oči,
uvidí dvě vojska,
co ve válce se točí.
Pohyb věcí neustálý je,
kam bonbónek spěje?
Černá díra světlo pohlcuje,
nic není věčné.
I konec má svůj konec.
Já rád bych věci viděl jasně,
je to možné však?
Bílá barvy duhy má.
Černá je však veliká.
Nic nezdá se být čím je.
Vidíme to co vidět chceme,
ne skutečné děje.
Představivost je velký dar,
co pomáhá přežít nám.
Zlo se zlem si kryje záda,
dobro s dobrem ruku v ruce jde.
S kým se přátelíme?
Jsou kočky opravdu kočkami?
Jsou psi opravdu psi?
Jsem já opravdu já?
Černý závoj na bílé paně,
zakrývá její čistou tvář.
Držím její čisté dlaně,
čí pak je to zář?
ČTEŠ
Filozofské básně s příměsí pohanství
PoetryZde máte sebrané básně které jsem napsal. Psal jsem je tak aby se nad nimi mohl čtenář pozastavit a popřemýšlet o nich. Pokud vás napadne nějaký skrytý význam těchto básní budu velice rád když ho napíšete do komentářů. Váš Ashekus
