Letem světa letí slavíček malý,
vypadáto že něco vyděl, že něco slaví.
Já obyčejný pastevec ptám se ho,
zdali viděl toho mnoho.
"Slavíku malý jenž zpíváš
co jsi viděl o čem sníváš."
"Já byl jsem daleko na Východě,
kde sněhem pokryty jsou Himaláje."
"Jaké věci jsi tam zřel,
jaký zázrak tě rozradostněl?"
"Žádný zázrak, žádná kouzla,
to moudrost, ta mne rozradostněla."
"Jaká moudrost? Jaké učení?
Jaké zas nové do uší hučení?"
"Žádné hloupé hučení,
žádné strašné mučení.
Velká moudrost do srdce dána
jenž rozkvétá z rána a v noci neuvadá."
"Tak co tedy? Nenapínej mě už,
nebo si do srdce vbodnu nůž."
"Jen to pastevče nedělej!
Neb moudrost musíš uvést v děj.
Moudrost jenž změní děj
té chválu pěj.
Ona moudrost jest
že svět ..................."
"Zcela slavíku ti nerozumím."
"Obrať tedy pohled do sebe ale slyš též svět.
Žij pastevče právě teď."
Jakou moudrost měl slavík namysli. Napište mi to prosím do komentářů. Velice rád bych se to jakožto pastevec od vás slavíků dozvěděl. :-) Děkuji.
Váš pastevec Ashekus
ČTEŠ
Filozofské básně s příměsí pohanství
PoesíaZde máte sebrané básně které jsem napsal. Psal jsem je tak aby se nad nimi mohl čtenář pozastavit a popřemýšlet o nich. Pokud vás napadne nějaký skrytý význam těchto básní budu velice rád když ho napíšete do komentářů. Váš Ashekus
