Hunger Games : Imperie Avender

Preparation for Death

Hudbu zapněte hned na začátku. :)

Paprsky slunečního světla mě zalechtají v obličeji. Zamžourám na budík umístěný na nočním stolku, ukazuje 7:50. Obvykle vstávám v osm, tak se nejlépe stíhám připravit na společnou snídani, začínající o půl deváté.

Vstanu, pokud se nemýlím, dnes jsou rozhovory. Celá léta v televizi sleduji nastrojené splátce, jak si povídají s reportérem Caesarem Flickermanem. Dnes tam budu sedět já. Zatím co se oblékám, přemítám co se mezi mnou a Deenem včera stalo. Nevím, co od toho mám čekat, možná vše pouze hraje.Možná bych mu měla dát jasně najevo, že tohle si nepřeju, nechtěla bych o něj přijít.  Effie mě volá na snídani.

,,Ahoj,'' oslovuje mě na chodbě Deen. ,,Ahoj,'' zastrčím si pramen vlasů za ucho. ,,Dneska jsou rozhovory,'' konstatuje. ,,Jo, já vím.'' Nervózně se usměju. Hledí na mě, jeho krásné oči. Nechápu, jak mi při sklizni mohly připadat šedé. ,,Měli bychom jít, nebo Effie bude zuřit,'' promluvím po chvilce. Přikyvuje a vydává se chodbou směrem do jídelny. Udělám totéž. V tom se mi jedna noha připlete pod druhou a já ztrácím rovnováhu. Deen mě zachytí. ,,Zatracené podpatky,'' zakleji. Zasměje se.Raději si to namířím do jídelny.

Effie si po snídani odkašle. ,,Dneska vás dva musíme připravit na rozhovory proto si vás s Massem rozdělíme. S každým z nás dvou strávíte čtyři hodiny. Imperi, ty začínáš se mnou.'' Čtyři hodiny? Co budeme dělat, že to potrvá tak dlouho? Jdeme do mého pokoje, oblékám si dlouhé šaty a boty s ještě vyššími podpatky než jsem měla před tím. ,,Máš štěstí, tím že jsem ti do šatníku nechala dát jen boty s vysokým podpatkem máš náskok, ostatní dámy se to teď musí učit.'' Ohromné, pomyslím si, ale nahlas nic neříkám. Dlouhé šaty pro mě představují největší problém. V kombinaci s botami jé hrozná jejich délka, přála bych si nůžky. Effie kolem neustále pobíhá, nutí mě abych v tom chodila po pokoji a když udělám něco špatně, například zvednu sukni moc vysoko, okamžitě mě plísní.

S tím ale ještě neskončila, dál mě učí jak se správně vyjadřovat a hlavně usmívat. Líce mě tak bolí, že si je musím chvilku masírovat, než v nich tlak povolí. Kdo by řekl, že tahle osoba dokáže tak poroučet. Pokračujeme v lekci sezení a správného mluvení, opakuji po ní tisíce vět se ''správnou'' výslovností. Unavuje mě to. Alespoň že Effie je spokojená.

K obědu si na talíř naložím plněné pečené brambory s kuřecím a sednu si k ostatním. ,,Tak jak vám to šlo?'' zeptám se Masse, když dojídám a vybírám si zákusek. ,,Ani se neptej, trvalo mi dobrou půlhodinu, než jsem vymyslel, jak ho představit.'' Naberu si na lžíci kousek citronového dortu. ,,A? Co jsi vymyslel?'' Podívá se nejdřív na Deena a pak na mě. ,,Tušil jsem, že to tak je, ale stejně si mi mohla říct, že jste spolu, mohl jsem vám rovnou vymyslet scénář pro Kapitol.'' Odložím lžičku a vrhnu po Deenovi naštvaný pohled. ,,Víte co, já už mám taktiku, a líbání s Deenem se do toho nezahrnuje. A ty,'' ukážu prstem na něho, ,,se s tím už nemusíš chlubit nikomu, protože tenhle vztah je pro mě stejně jen přítěží, když za pár hodin můžu být mrtvá!'' Vstanu a naštvaně odcházím. ,,A co tvoje příprava?'' Volá za mnou Mass. ,,Co na tom záleží?! Stejně mi jsou Kapitol a ti jeho sponzoři někde!'' Uslyším ho vstát a vydat se za mnou. Doufala jsem, že za mnou do pokoje nevstoupí ale omyl. ,,Tak hele, je mi jedno co mezi vámi je, ale jen jsem to chtěl využít ve váš prospěch. Za celých dvacet čtyři let, co dělám mentora dvanáctého kraje, nikomu jsem tolik nevěřil jako tobě! Není zrovna lehké cvičit dvě děti a pak vidět jak v aréně umírají!'' Celou dobu přechází po pokoji a rozhazuje naštvaně rukama.''

,,Fajn, tak se teda omlouvám!'' Nemá smysl se hádat s někým, kdo mi může pomoct. ,,Pomůžeš mi teda?'' Pomalu se obrátí čelem ke mně. ,,Ano, pomůžu.''