Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Moje poslední snídaně proběhla v naprostém tichu. Nikomu se nechtělo mluvit a tak prostě mlčeli. Jídla jsem se skoro nedotkla, i když vím, že bych měla. Na naléhání Effie, jsem ale nakonec snědla tři celozrnné housky s máslem a sýrem a vypila dvě sklenice ovocného džusu. V hlavě si stále dokolečka opakuji plán.Po snídani nás Effie bere za ruce s nefalšovanými slzami na tváři. ,,Nech toho, rozmažeš si make-up,'' napomínám ji a obejmu ji. Zasměje se. Mass si založí ruce v bok. ,,Nějaká poslední rada?'' ptá se Deen. ,,Jakmile zazní gong, vezmi roha,'' promluví k Deenovi. ,,A ty, nevím sice, co máš v plánu, ale hodně štěstí.'' Mass mi položí ruce kolem ramen a obejme mě. ,,Budu v pohodě.'' Přikyvuje, i když z jeho výrazu je vidět že mi vůbec nevěří.
Když jsem se dneska ráno probudila, našla jsem na židli připravené jednoduché šaty, ale stále čekám, kdy přijde Cinna a přinese mi oblečení do arény. ,,Tak pojďte,'' povzdechne si Mass a zamíří k výtahům. Přijíždíme na střechu, kde už čeká vznášedlo. ,,Zůstaňte naživu,'' promluví Mass a potom se za ním zavřou dveře od výtahu.Uvědomím si že takhle ho vidím pravděpodobně naposled. Aniž bych čekala na Deena, rozejdu se k vznášedlu a nastoupím. Cato, Clove, Marvel a Glimmer už jsou usazeni na svém místě. Posadím se na volné místo mezi Glimmer a holku z trojky. Ani tady nikdo nemluví. Tisku v ruce dárek od Deena a přemýšlím, jestli z tohohle vyváznu živá.Cesta do arény trvá tři čtvrtě hodiny. Po přistání směřuji do své startovací kóje. Všechno je tu zbrusu nové, budu jediná plátkyně, která to tu kdy využije.
Za mnou se otvírají dveře a do místnosti vchází Cinna. Obejme mě. Už se mi to zdá jako pravidelný rituál Kapitolanů a lidí kdo v Kapitolu chvilku pobyli. Oblečení, které s sebou přináší je pečlivě zabalené v balíku. Ani on netuší, co budu mít na sobě. Pečlivě mi splétá vlasy do copu a zajišťuje gumičkou. Pomůže mi s oblékáním spodního prádla, béžových kalhot, zeleného tílka, mikiny, černých kanad, a tmavě zeleného vojenského kabátu s kapucí, lemovanou napodobeninou kožešiny. Vypadám, že bych spíš mohla na módní přehlídku, než do arény. ,,Bude tam podle všeho zima,'' okomentuje Cinna moje oblečení. ,,Tak doufejme, že ten kabát hřeje,'' usměju se na něj.
,,Myslíš, že mi tohle dovolí?'' rozevřu dlaň a odhalím špendlík. Cinna přikyvuje, bere špendlík do ruky a připíná mi ho na tílko, potom bere do ruky zip od bundy a zapne ji až ke krku. ,,Myslím, že by se Cato moc vyptával,'' poznamená. Vděčně se na něj usměju. Ví přesně, na co myslím a dokáže podle toho jednat. Čekáme na zavolání. Cinna mi natočí sklenici vody. Upíjím ji po malých douškách, aby mi vydržela co nejdéle. Hlas v reproduktoru oznámí, že nastal čas. Cinna mě bere za ruku a vede ke kovovému válci. Na to abych tam došla sama, jsem až příliš ztuhlá hrůzou. Průhledný válec mě uvězní ve svých útrobách. Přitisknu prsty na chladné sklo. Cinna mě napodobí. ,,Nezapomeň, nemohu sázet, ale kdyby ano, vsadil bych na tebe.'' ,,Opravdu?''ptám se ,,Opravdu.'' Narovnám se.
Válec začíná stoupat. Na pár vteřin mě obklopí naprostá tma a poté cítím, jak mě kovová deska vysunuje z válce na volné prostranství. Kůži mi ovane chladný vítr s příměsí vůně stromů. Zhluboka se nadechnu. V tom se z nebe ozve hlas legendárního hlasatele Claudia Templesmithe. ,,Dámy a pánové, nechť sedmdesáté čtvrté Hladové hry započnou!''Myslím na svoji babičku, na svůj domov, na dvanáctý kraj. Na cokoliv jiného, jen ne na Arénu.
Mám přesně šedesát vteřin, než se mohu rozběhnout k zlatému Rohu hojnosti. Zkusíš to dřív a nepřežiješ. Roh hojnosti nám dává možnost dostat potřebné věci, které můžeme potřebovat, jako jsou léky, jídlo, pití, zbraně atd. Už jsem viděla i takové lidi, které Roh vůbec nezajímal, a také vyhráli. S předměty z Rohu hojnosti je to asi takhle: čím dál od rohu tím je horší, naopak víc u centra jsou věci lepší a nachází se tam i většina zbraní.
Konečně se rozhlédnu okolo sebe. Cinna měl pravdu, krajina je celá zasněžená. Napadne mě, že úvodní masakr bude pěkně vidět na sněhu. Otřesu se, nejen znechucením ale i chladem. Odhaduji, že může být kolem mínus deseti. Vedle mě je řeka, překvapí mě, že není zmrzlá, jinak je okolo mě les. Cato mě vyhledá pohledem a neslyšně se zeptá, jestli jsem připravená. Přikývnu. Na obrazovce nad rohem hojnosti začíná ubíhat posledních deset vteřin za doprovodu jakéhosi bubnování. Co číslo to rána. Nakročím se k běhu. 10..,9..,8.. Pomalu odpočítávám s obrazovkou. Téměř vedle Marvela stojí Deen. Modlím se, aby stačil utéct, než ho někdo z Catovi patry zabije. Zatím co nad tím přemýšlím, zazní gong. Sakra, prošvihla jsem to! Rychle vyběhnu směrem k Rohu hojnosti a sahám po luku.
Nastává krvavá rež, při níž umírá hodně lidí. Marvel vedle mě právě někoho zabil svým mečem. Clove našla nože, které svírá v jedné ruce. V tom si uvědomím, že s nimi běží ke mně. Než stačím cokoliv udělat, jedním jim vrhá proti mně. Neměla jsem jí věřit, zní mi v hlavě zatím, co zavírám oči. O pár chvil později je ale otevírám. Necítím žádnou bolest naznačující, že bych byla provrtaná nožem. Za mnou na zemi, ale leží kluk z devátého kraje. ,,Snad sis nemyslela, že chci zabít tebe?!'' Ušklíbne se na mě a zabije dalšího splátce, tentokrát kluka ze sedmičky. ,,Jsi hrozná,'' zavolám na ni, jako by se ani nic nestalo. Mým směrem se rozeběhne dívka ze čtyřky, s kopím v ruce. Bez rozmyšlení vytahuji šíp, zakládám ho do tětivy a vystřelím. Dívka padá k zemi bez známky života. Sníh pod ní se barví krví.
Prostranství, zatím téměř všichni opustili, ti kdo zůstaly, už stačil vyřídit někdo z jedničky či dvojky. Glimmer zabije poslední holku a zasměje se. ,,Jste fakt děsní sobci, víte o tom?'' Zasměji se a můj hlas je asi tak o oktávku víš. Nikdo si toho ale nevšimne, protože se všichni rozesmějí. ,,Fajn, měla jsem ti nechat toho za tebou,'' pronese Clove a mrkne na mě. ,,Fajn, díky.'' Mrkne na mě. ,,Takže co teď?'' zeptá se Glimmer. ,,Přeci si půjdeme rozdělit naši odměnu.'' Cato roztáhne pusu do širokého úsměvu a vyrazí směrem k Rohu. A já taky, nechci si přeci nechat ujít příležitost, pořádně se vybavit do Arény.
Hi guys!
Tohle trvalo, měla jsem v plánu z toho udělat jen jednu kapitolu, končící těsně před odpočtem, ale bylo to až moc krátké. Takže kapitolu rozdělím na dvě až tři části ( podle toho, jak mi to vyjde). Jsemstrašně happy, protože, konečně jsem se dostala trochu dál do příběhu a začala jsem dělat své vlastní pinteresty!(viz obrázek) :D Nevím proč, ale znovu mě inspirovala Lana, tentokrát s Dark Paradise. No, takže teď přeji příjemné čtení a doufám, že se bude líbit. :)
