Hunger Games : Imperie Avender

Happy Hunger Games!

Jakoby se mi náhle zastavilo srdce. Podívám se na chvilku nevěřícně do nebe a potom hned do země.Pevně stisknu obě ruce a zhluboka začnu dýchat. Kráčím směrem k pódiu kde už se mě nemůže dočkat Effie. Musím se uklidnit, musím se uklidnit, říkám si. Effie se nakloní a podá mi ruku aby mi pomohla nahoru. Podívám se do publika. ,,A teď chlapci '', zahihňá se. Vytáhne z chlapeckého osudí lísteček a nahlas ho přečte : Deen Leoss. ostatní se začnou otáček po vyřčeném a já mám alespoň čas se dát trošičku dohromady. 

    Na pódium přijde kluk okolo patnácti let,černých vlasů a šedých očí. ,,Tak, toto jsou splátci za dvanáctý kraj, nechť vás vždy provází štěstěna! '' Štěstí bude jestliže přežiju úvodní masakr.Stiskneme si s Deenem ruku. ,,Měli bychom jim zatleskat za jejich odvahu,''promluví Effie. Všude je ticho,místo toho všichni postupně sepnou tři prsty na levé ruce, políbí je a vztyčí k obloze. Je to velice staré gesto, už si ani pořádně nepamatuji co znamená, vím pouze, že by to měl být výraz úcty. Začne hrát hymna Panemu, když skončí odvedou nás do budovy. Usadím se na křeslo v místnosti. Dovnitř vejde babička. ,,Máte tři minuty, oznámí nám mírotvorce. Obejmu babičku a rozbrečím se. ,,To bude v pořádku, máš vysokou šanci na vítězství.'' ,,Jenže co když....'',nedokončím protože mě babička přikryje pusu dlaní. ,,Ty máš velikou šanci. Vyslechni rady instruktora a řiď se jimi ano?'' Přikývnu. Znovu mě obejme. ,,Ty to zvládneš.''

...

Když jsem se konečně zbavila těch otravných kamer čekal na mě vlak. Vstoupíme  dovnitř a vlak se okamžitě dává do pohybu. Vypadá to tu opravdu luxusně, pohodlná křesla, mahagonový nábytek, křišťálové lustry a zlaté ozdoby. Effie se usmívá a pečlivě si upravuje make-up. ,,Vlak jede 400 km za hodinu a ani to nepoznáte'', zaklapne modro-zelené zrcátko. 

Přijde náš instruktor jmenuje se Mass a vyhrál 50.ročník ,to je tak pomalu vše co o něm vím. Začne se nás obou vyptávat co umíme a my musíme odpovídat. ,,Dobře uvidím co se  s tím dá dělat '', zakousne se do jablka a odkráčí neznámo kam.

Odejdu do zadní části vlaku,sednu si na pohovku u okna a přitáhnu si nohy k sobě.Zahledím se na krajinu za vlakem,na krajinu 12. kraje kam už se nejspíš nikdy nevrátím...