The hard run by your side || TaeKook (√)

II. {'Yoongi'}

2. 'Yoongi'

"Tae!" křikl naštvaně černovlasý chlapec a hodil do okna nad sebou ještě jeden kamínek.

"Vždyť už jdu!" ozvala se urychlená odpověď z okna "A neházej to už! Já rozbitý okno platit nechci."

Jungkook se jen škodolibě ušklíbl, ale jakmile uviděl Taehyunga vycházet ze dveří, nasadil svůj obvyklý nevinný výraz.

"Necul se jako neviňátko, to už na mě neplatí. Mám tě skrz na skrz prokounutýho!" ukázal Taehyung obviňujícím prstem na Jungkookovu hruď a lehce ho šťouchl. Jungkook si jen zkřížil ruce na prsou a ublíženě zkrabatil obočí. Tento výraz mu ale dlouho nevydržel, jelikož Taehyungův úsměv od ucha k uchu byl nakažlivý. Za chvíli už se pobaveně usmíval také a nechal ruce klesnout zpět podél těla. Rukávy zelené vojenské bundy mu tím opět pozvolně spadly přes dlaně a samovolně visely ve vzduchu. Bunda už mu nebyla tak velká jako před dvěma lety, kdy Taehyunga potkal, ale i tak se v ní pořád topil.

"Zajdeme za Yoongim?" otázal se Jungkook, zatímco úkosem pohlédl na Taehyunga.

"Jo, asi bychom měli. Myslím, že teď uvidí rád každou přátelskou tvář." odpověděl zamyšleně a zároveň zachmuřeně Taehyung
Jungkook neznatelně přikývl a zahleděl se do země. Zamyslel se nad Yoongiho situací.

Yoongi před pár měsíci odešel z domu a nalezl prozatimní útočiště v jednom z nejlevnějších penzionů na kraji čtvrtě. Jeho rozhodnutí se ovšem dalo pochopit. Doma měl opravdu peklo. Otec přicházel domů pozdě večer opilý a často i pod vlivem drog. Každý den si na Yoongim a na jeho matce vybíjel vztek z prohraných peněz, které vyházel do automatů. To způsobovalo, že vždy, když kluci Yoongiho potkali, byl bledý, pohublý a po těle míval nehezké modřiny a podlitiny. Hned na první pohled bylo znatelné, jak ošklivě trpěl. Nyní, když se odkázal sám na sebe, už alespoň nebýval pomlácený, nicméně nezdravě pohublý byl pořád.
    Taehyung i Jungkook mu několikrát naléhavě navrhovali, ať jde bydlet k nim. Měli o něj strach a starosti. Jenže kdykoliv toto téma nahodili, Yoongi se odmlčel a neodpověděl do té doby, než toto ožehavé téma změnili.
   Byl na tom sice nesmírně špatně, jenže byl moc pyšný na to, aby to přiznal. Před ostatními dělal, jak žije spokojeně a v pohodě. Taehyung i Jungkook však věděli, že ho po nocích budí noční můry, že kolikrát vůbec nespí a celou noc propláče. Na kluka jeho věku toho zažil moc.

To byl také důvod, proč za ním kluci chodili tak často. Nejenže ho jednoduše měli rádi, ale také chtěli, aby se alespoň občas cítil normálně jako ostatní dospívající chlapci.

Jungkooka ze zamyšlení vytrhla Taehyungova dlaň, jenž mu kmitala před obličejem.

"Vnímáš?" zasmál se Taehyung a spustil ruku dolů.
   Jungkook nedbale zamumlal na znamení, že opět vnímá svět okolo sebe, nicméně v koutku mysli se neustále zaobíral Yoongiho neveselým osudem.

Taehyung nečekal, až se Jungkook z říše snů a představ probudí úplně a vyrazil na cestu. Když si Jungkook všiml, že Taehyung už odchází, zatřepal hlavou aby si ji pročistil a vyběhl za ním. Doběhl a srovnal s ním tempo. Oba chlapci dál šli mlčky, každý utopen ve svých hlubokých myšlenkách.

Mezitím co nechávali mysl putovat po neznámých krajinách, došli kam chtěli. Stáli před starým schátralým penzionem, kterému by se oba nejraději okruhem vyhnuli, jenže nebylo zbytí. Yoongiho v tom samotného nechat nemohli. Možná to nepřiznal, ale on je potřeboval. Neměl kvůli své chladné povaze moc přátel, ale když už se s ním někdo spřátelil, lépe ho poznal a nešlo si ho neoblíbit. Uvnitř to byl úžasný člověk. Ale ten byl pohřben pod tlustou pokrývkou nedůtklivosti a chladnosti.

Chlapci si, jako už asi po tisícáté,  prohlédli budovu před sebou. Měla většinu oken vytlučených, na vývěsní ceduli chyběla nějaká písmena a omítka byla místy zcela seškrábaná. Žádne místo, kde by chtěl kdokoliv dobrovolně žít, ale alespoň nějaké útočiště poskytovalo.

Chlapci vešli dovnitř a snažili se nevnímat hustou tíživou atmosféru v domě, jenž způsobovala pocit úzkosti a zranitelnosti. Nikdy se nedivili, že má Yoongi takové deprese, když musí bydlet zde. Ale byl to jediný penzion, který si mohl dovolit.
    Jungkook s Taehyungem vyšli po zaprášených vrzajících schodech do dalšího patra a stanuli před Yoongiho pokojem.

Zkrz dveře se k nim donesly zvuky rozbíjejících se věcí a následný výkřik zoufalství. Poté bylo chvíli ticho a pak zaslechli tlumené vzlyky.

Taehyung si vyměnil nešťastný pohled s Jungkookem a zaklepal na dveře. Vzlyky okamžitě utichly.