Nutella Story

Hiddly

Ahoj! :D

Jak se máte? :D Já nic moc, bo je mi blbě a nejspíš budu nemocná, což má na druhou stranu i své kladné stránky, protože bych mohla víc psát. No nic. :D

Na obrázku Mitchie. :D

Verushe ^.^

So...

"Americo, jestli si nepohneš, jdeš do školy pěšky!"

Zařvala jsem na ni z chodby dole v přízemí, při čemž jsem si zavazovala tkaničky na mých neonově žlutých converskách.

Mer se o několik málo vteřin později vynořila na schodech, školní uniformu nedbale oblečenou, s batohem na jednom rameni, se zbytky snídaně stále v puse.

"No jo, už jsem tady. Včera večer jsem u sousedů slyšela auto, asi se vrátil Hiddly, tak mu vem poštu."

"Jo, vezmu mu jí."

Aha, asi chcete vysvětlení.

Prostě...ať se to zdá ujetý jak chce, měly jsme za souseda velectěného Thomase W. Hiddlestona. I když teda moc výhod to nemělo. V podstatě si mě najal, abych mu zadara hlídala tu jeho honosnou vilu a vyzvedávala jeho poštu, když byl pryč a to bylo skoro pořád. A navíc, i když si to on asi neuvědomoval, svým gigantickým majetkem, jež spočíval v bůh ví kolika autech a nevím, čem všem ještě, přitahoval ten typ 'fanoušků', jež svou kariéru směřují zločineckým a hlavně loupeživým směrem. A já bych fakt nerada, aby případně nevzdali snahu o to, dostat se doTomova domu, kde bylo nespočet zabezpečení a nerozhodli se pro jednoduší trofej, náš skromný domek, kde naopak nebylo zabezpečení žádné.

Ale...celkem dobře se s ním dalo pokecat, to je fakt.

Vylezla jsem z domu, se štosem obálek v ruce a s batůžkem na zádech, jelikož jsem měla namířeno do práce.

Před dveřmi jsem Mer ještě objala na rozloučenou.

Pak jsem ladně přeskočila bílý plůtek, jež symbolicky odděloval mou zahradu od té Thomasovi a cesta necesta, přes trávu jsem si to razila k domovním dveřím.

Zazvonila jsem a netrpělivě čekala, než se uráčí otevřít. Dneska mu to netrvalo tak dlouho, jak obvykle.

"Ahoj Mitchie!" Pozdravil mě přátelsky se svým obvyklým širokým úsměvem na rtech.

Usmála jsem se.

"Ahoj. Nesu ti poštu. Jak ses měl?"

"Díky, dobře. Chceš svést do práce, potřebuju si koupit jednu knížku a říkal jsem si, že když znám tebe, půjdu do knihkupectví k vám."

"Ehm...jo, dík, to budu moc ráda."

Vzal si sako, zamkl dům a vyrazil směr garáž pomalu větší, než sama 'Hiddly' vila, jak jeho domu s oblibou říkala Mer, kde se skrývala jeho milovaná sbírka čtyřkolých hlučných bestií, jež brázdily to území naší Země, jež si říkalo silnice a nebo hůř-dálnice.

Auta byla na nic. Jen to stálo na místě a nebo to po vás chtělo stravu v podobě nechutné břečky zvané benzín.

Jasně. Ale když jste Tom Hiddleston, nenapadne vás nic geniálnějšího, než svoje velký prachy utratit hned za NĚKOLIK těhle potvor.

Co dodat. Prostě chlapi.

Šla jsem váhavě za ním, netušíc, kterého miláčka se rozhodne 'vyvenčit' dnes. Nakonec se zastavil u luxusního černého auta bez střechy, jehož značka, původ a vůbec jakákoli informace o něm mi unikala, neboť jsem o autech věděla jen to, že mají volant, brzdu, možná bych dokázala určit i polohu takzvaného 'plynu' a nakonec to, že žerou benzín. Jinak, ani ťuk.