(Short story)
Běžela jsem jak pominutá a nedívala se, kam. A proto jsem taky už nestihla zabrzdit a plnou parou to napálila do kluka, co šel proti mně. Z ruky mu vyletěla sklenice Nutelly a rozbila se na chodníku. Málem bych spadla, ale jeho silné r...
Soboty u nás vždy patřily návštěvám rodiny, a tak ani tato sobota nebyla vyjímkou. Hned brzy ráno jsme s Americou nasedly do autobusu a vydali se vstříc velké rodině Torresů. Ach, jak já ty návštěvy milovala. Naši, mamčin bratr Steve, tátova sestra Heather a její dvě děti Mary a Joe. Pa.rá.da. (sarkasmus)
Do cíle jsme dorazily kolem oběda. rodinný dům, na který byla mamka patřičně hrdá. Kolik práce jí dalo, než taťku "uřvala" k tomu, aby domek postavil...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na tu zahradu je pyšná obzvlášť. Vždycky jsem se domů těšila, ale jakmile jsem si zvykla na Londýn, to, co mi na téhle zapadlé čtvrti bez života, kde snad doopravdy bydleli je naši, přišlo nádherné, mě nějak opustilo. Před domem stála dvě auta - jedno strejdy Steva, druhé tety Heather. Teta byla ujetá na fialovou, všechno od koberců a tapet na zdech, až po hadry, se kterými umývala okna, bylo fialové. Možná proto od ní manžel odešel, když se narodil Joe. Z té fialové mu muselo hrabat.
Přebrodily jsme se přes mamčinu úhlednou zahrádku, jejímž vzorem měla prý být zahrada Buckinghamského paláce a vešly dovnitř. Uvítal nás Joeův křik. Och, jak ten mi chyběl.
"Lásky moje!" Zašvitořila mamka z kuchyně, načež se přiřítila, aby nás sevřela ve svém smrtelném sevření. Měla na sobě červenou zástěru s velikým nápisem "NEJLEPŠÍ MÁMA NA SVĚTĚ", kterou jí Mer dala před dvěma lety k narozeninám, černé vlasy, které po ní zdědila i Mer, měla stažené do ledabylého drdolu. Nejspíš vařila jednu ze svých "mámo-specialit". To byly zpravidla recepty, které okoukala v televizi. Naprosto se nedaly jíst, ale všichni jsme před ní dělali, že nám to chutná, což samozřejmě vedlo k tomu, že to máma vařila furt.
"Holky moje, jak se máte?" Zeptala se rozradostněně mamka.
"Skvěle." Odpověděla jsem jí. Amerika se mezitím vyřítila ke krbu, na jehož římse byla postavená fotka, na kterou byla Mer neskutečně pyšná. Před týdnem ji tu nechala, protože ji vláčí všude s sebou a 4 dny žadonila, abych jí pro tu fotku jela. Pak naštěstí přestala, když jsem jí pohrozila tím, že mamce vyzvoním tu 5 z angličtiny.
"Mám ji, je tady!" Zajásala. Radostí poskočila a párkrát fotce vlepila pusu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
