Kapitola 1

55 6 4
                                    

Tma. To je to jediné, co mě uklidní. Zavřít oči a srovnat si své myšlenky v hlavě. Vždy, když se naštvu na své nevlastní rodiče, prásknu dveřmi od svého pokoje, lehnu si na postel a zavřu oči. S nevlastními rodiči žiju už od svého jednoho roku. Před patnácti lety zmizelo z města, kde bydlím, přes deset tisíc lidí včetně mých rodičů. Nikdo nikdy nezjistil, kam všnichni odešli.

Bydlíme ve Washingtonu ve městě Tacoma a tady taky chodím do školy. Tam nejsem moc oblíbená, kvůli mé drobné postavě. Moje kamarádka Amber mě však vždy podpoří. Alespoň se o to snaží. Já se totiž nechám snadno rozrušit, ale těžce uklidnit.

„Ahoj" řekla Annie „a nezapomeň si svačinu." „Jo!!!" houknu na ni a vyrazím ven. Annie je moje nevlastní matka. Pracuje jako spisovatelka, proto je doma skoro pořád. Její práce nás ale moc neuživí, a tak musí pracovat hlavně můj nevlastní táta. Ten pracuje jako ředitel v bance, a kvůli tomu není vůbec doma. Jeho práce nás ale uživí.

Do školy to mám kousek, tak mě rodiče nechávají chodit pěšky. Musím vždycky projít kolem obchodu našeho známého, ve kterém se někdy zastavím si něco koupit a dále jdu podél rozlehlého pole, až dorazím na kraj města, kde se nachází naše škola.

Do začátku vyučování mám ještě čtvrt hodiny čas. Naše škola je poměrně velká. Vejdu hlavním vchodem a přede mnou se rozprostírá velký plac, kde jsou skříňky. Dojdu ke své skříňce a vezmu si učení. Vyjdu schody do prvního patra a projdu dlouhou chodbou do třídy, kde už sedí pár studentů. Sednu si do lavice v první řadě a vytáhnu knížku. Sedím v první řadě na všech předmětech, protože v zadních lavicích sedí parta idiotů, kteří se mi posmívají, že jsem malá.

Zazvoní a do třídy vtrhne Amber. Zaklapnu knížku a zamávám na ni. Přiřítí se ke mně a začne mě zasypávat informacemi o tom, co se jí cestou do školy přihodilo. „Víš, koho jsem viděla??? Davida jak šel po chodbě! A víš co udělal???" „Ne," odpovím otráveně. „Mrknul na mě!!!" Vykřikne nadšeně Amber a začne se culit. „Musíš mluvit tak nahlas?" Napomenu jí, protože se na nás všichni ve třídě dívají. „No jo, no jo, promiň, ale on -." Do třídy vejde učitelka a přeruší Amber od zasněného vyprávění o tom nejúžasnějším klukovi na škole. David je vysoký, štíhlý blonďák s modrýma očima a líbí se asi polovině školy. Nechápu co na něm všichni vidí!

První hodinu jsem přežila bez různých urážek, protože idioti nepřišli na vyučování. Přesouvám se s Amber do učebny chemie. Jdeme zpátky tou dlouhou chodbou a před námi se objeví... IDIOTI.

Tohle je zatím začátek...
Pokud se líbí, zanechte kom. nebo "like."😉
Vaše theonewithsofthair

Ve Stínu Křídel - Zastaveno na dobu neurčitouKde žijí příběhy. Začni objevovat