Ve Stínu Křídel - Zastaveno na dobu neurčitou

Kapitola 2

Ne, ne, ne! Pomyslela jsem si. Už jsem si myslela, že je dneska neuvidím! Amber se na mě koukla a já jí pohled krátce opětovala. Poté jsem se sklopenou hlavou vyrazila a Amber vedle mě. Málem jsme prošly bez toho, aniž by si nás všimli, ale zrovna, když jsme chtěly sejít schodiště, na mě zavolala Kate. Kate je holka s rudými vlasy, piercingem v nosu a tetováním asi skoro všude. Všichni idioti si jí vážej a ona si myslí bůhví jaká je to drsňačka, když kouří a chodí za školu. „Hej špunte!" Ozvalo se za mnou. „Jakto, že nepomáháš Santovi s dárkama?!" Otočila jsem se a odpověděla jí. „Co tě to zajímá, zlobivý holky stejně nikdy nic nedostanou!" „Úúúúúúú!!!" Ozvala se skupinka idiotů za Kate. „Ale, ale. Dítě jako ty by si nemělo hrát s ohněm." Řekla Kate s mírným úsměvem na tváři. „V tom případě bys u sebe asi neměla mít zapalovač." Odpověděla jsem jí úsečně. Katin úsměv náhle zmizel. Už už jsem viděla jak se na mě chce vrhnout, ale zachránil mě zvonek a tak jsem se otočila a šla pryč. „Ještě jsme neskončily!" Ozvalo se za mnou, ale tuhle poznámku jsem ignorovala a šla dál.

Dneska už jsem toho měla dost. Těšila jsem se na teplou vanu a postel. Vyšla jsem ven ze školy a šla směrem domů. Zvedla jsem hlavu a o plot školy se opíral James z party idiotů. Hlavu jsem znovu sklopila a šla nejrychleji jak to šlo, ale aby to nebylo nápadné. Už jsem očekávala nějakou posměšnou narážku, ale nic se nestalo. Nenápadně jsem otočila hlavu a zase ji rychle otočila zpátky, protože se na mě James koukal. Přidala jsem do kroku a spěchala domů.

Doma jsem si napustila horkou vanu a položila se do ní. Vzala jsem si knížku, ale pořád mi vrtalo hlavou, proč se na mě James koukal. Proč by pokukoval po holce, ze který si dělá srandu?! Najednou mi došlo, že po mě nemusel pokukovat, ale jenom se dívat mím směrem. „Ach jo! Už se ze mě stává Amber!" Vzdychla jsem a nechala se pohltit příběhem knížky.

Vzbudily mě první paprsky slunce a já si všimla, že je teprve šest ráno. Zkusila jsem si ještě lehnout, ale po desetiminutovém civění do stropu, jsem usoudila, že bude lepší, když vstanu. Sešla jsem dolů po schodech a pořád si v hlavě přehrávala včerejší setkání před školou. Ježiši, už na to nemysli! Byla to jen hloupá náhoda! Napomínala jsem sama sebe.

„Jéééé, to krásně voní." Řekla Annie a šla se kouknout, co dělám. „Dík. Chceš taky?" „To bys byla moc hodná. Jak tě napadlo si udělat palačinky?" „Vstávala jsem brzo a dostala na ně chuť." Řekla jsem s úsměvem na tváři. Když byly všechny hotové, dala jsem je na stůl a z lednice vyndala javorový sirup, marmeládu a nutellu. Škoda, že tady nemohl být můj nevlastní táta Michael. Byla by to krásná rodinná snídaně, když se vidíme tak málo. Včera sice dorazil domů, ale brzo ráno ho povolali ne nějakou důležitou schůzi.

Vyšla jsem z domu, prošla kolem obchodu našeho známého, ve kterém jsem se dnes nezastavila a dál jsem šla kolem pole. Asi v půlce cesty mě něco zaujalo. Kousek ode mě seděl havran a pozoroval mě svýma černýma očima. Zastavila jsem se a také se mu zadívala do očí. Najednou jsem měla takový divný pocit. Jakoby nás něco spojovalo. Chvíli jsem stála na místě a koukala na havrana. Škubla jsem sebou, zavrtěla hlavou a pokračovala dál.

„Ahoj Sophie!" Vykřikla Amber a řítila se na mě. Už, už jsem se připravovala na tvrdý náraz, ale v poslední chvíli udělala Amber svůj brzdící manévr a objala mě. Já jsem nechala ruce svěšené podél těla a koukala se na ní, co to do ní vjelo. „A-ahoj Am." Řekla jsem rozpačitě a snažila se vymanit z jejího obětí. „Co to děláš?" Konečně mě pustila a vzala si mě stranou, dál od hlučícího davu. „Hádej, kdo se za mnou ráno stavoval!" „Nevím." Řekla jsem otráveně v domnění, že zase začne mluvit o Davidovi. „Nebudeš tomu věřit, ale byl to James a ptal se po tobě!!!" „Co?!"

Je tu další kapitola.
Doufám, že se líbila. ;)