Ve Stínu Křídel - Zastaveno na dobu neurčitou

Kapitola 8

Dorazili jsme do školy. James mě pořád držel za ruku, za co jsem byla ráda. U skříněk na mě čekala Am, ale jakmile jsme k ní dorazili, začala těkat očima mezi mnou, Jamesem a našimi propletenými prsty. Nadzvedla jedno obočí, což jsem jí hrozně záviděla a pousmála se. Já jí oplatila stejnej obličej a pokusila jsem se i o to obočí, ale zase to nějak nevyšlo a já musela vypadat jako zmutovaná žába. Tahle představa mě donutila se začít smát a popadat se za břicho.

„Stalo se ti něco?" Zeptali se James s Am najednou. „Nic, nic. Jsem v pohodě." Možná si to, ale nemysleli, protože ostatní kolemjdoucí se na mě divně koukali, jako kdybych zrovna utekla z psychiatrický léčebny. Narovnala jsem se, zhluboka se nadechla a vydechla.

„Ahoj Jamesi, uvidíme se příští hodinu." Chytila jsem Am za ruku a šla s ní do třídy. Fyzika a hned první hodinu! Panebože, za co mě trestáš!

„Co to mělo znamenat?" Zeptala se Am a na tváři měla výraz jako dítě, před které někdo postavil plnou mísu sladkostí. Na tohle jsem se už předem připravila a tak mě tato otázka nepřivedla do rozpaků. „Možná jsme spolu s Jamesem začali chodit." „Možná? O takový věci nemůžeš říct možná." Odpověděla a hodila na mě zamračenej pohled. „Vyklop to!" „Dobře, dobře. Jenom na mě nespěchej. Pozval mě na rande a pak jsme šli do parku a on mi dal pusu a..." „COŽE!!! On ti dal pusu?! A ty to říkáš jen tak mimochodem?" „Není to nic zvláštního. A co ty a David? Jaký bylo odpoledne s ním?" Mě to ani moc nezajímalo, ale chtěla jsem odbočit od našeho tématu. Bohužel jsem věděla, že jediný, s čím je Amber neústupná, jsou kluci. Tohle téma ona nikdy neopustí, dokud nemá dostatek informací. O Jamesovi jsem jí chtěla říci, takže jsem s tím i počítala, ale byla tady malá šance, že bychom se mohli začít bavit o Davidovi.

„Bylo to úžasný! Šli jsme na nákupy, to ho asi moc nebavilo, ale potom mě vzal do zábavnýho parku a tam jsme si to užili oba." Jééé, ono to vyšlo! „Tak to muselo být hezký." Řekla jsem a předstírala úsměv, protože mě tyhle témata opravdu nezajímaly. Jediné, co jsem měla ze všeho nejvíce ráda byly knížky a teď možná malinko, malilinkato i James.

Šli jsme chodbou a Am vedle mě s nadšením vyprávěla o tom skvělém dnu, jak je David úžasný a já jsem to ani nevnímala. Myslela jsem jenom na Jamese. Měla jsem ho plnou hlavu. Že bych se do něho doopravdy zamilovala? Dobře, byli jsme spolu venku a on mě políbil, ale tuhle možnost si nějak nedokážu připustit.

Amber si odchytil David a já šla sama chodbou. Chtěla jsem zatočit za roh, když jsem uslyšela hlas Jamese a Kate. Co ti dva dělají spolu? Ano, James byl, nebo možná stále je v partě IDIOTŮ, ale proč by byl s tou holkou? „Notak Jamesi, už jí můžeš odkopnout. Sázku už jsi splnil." O čem to mluví? Jaká sázka? „Jo to jo, ale mě jí bylo i líto, jak jste se jí posmívali." Takže on se mnou chodí jenom z lítosti? Nemohla jsem tomu uvěřit. Začalo se mi špatně dýchat, svíral se mi žaludek a jakoby mě bodalo tisíc jehliček do srdce. Vypotácela jsem se zpoza rohu a uviděla, jak se na mě koukají. V očích se mi začaly hromadit slzy. Rozeběhla jsem se proti němu, odstrčila ho z cesty a běžela dál. „Soph počkej!" Slyšela jsem za sebou jeho hlas, který byl následovaný jejím smíchem.

Tatatá! Je tu další kapitola. Moc se omlouvám za tak dlouhou čekací dobu, ale měla jsem toho ve škole nějak moc.
Kecáš! To jsou jenom výmluvy!
No dobře, do školy jsem všechno stíhala, ale byla jsem hrozně moc líná a můj mozek měl dovolenou.
Děkuji moc, že jste počkali.
jajinkachocholka👻