BTS One Shots

Park JiMin (First love)

Postavy: 

Mai:

-19 let

-záliby: zpěv, čtení, psaní textů, tanec

-Povaha: milá, přátelská, roztomilá, stydlivá

Park JiMin:

-20 let

-Tanec, zpěv, hraní her, poslouchání hudby 

-Povaha: milá, přátelská, upovídaná, občas bláznivá

19ti letá dívka šla sama ze školy a procházela se parkem. Najednou uviděla svého spolužáka s jeho kamarády. Jmenuje se Park JiMin. Dívka do něj byla zamilovaná, ale styděla se mu to říct. I když jí chlapec pozdravil, nedokázala mu odpovědět. Vždy její tváře nabraly růžovou barvu a dívka šla chodbou dál. JiMin seděl na lavičce a smál se. Jeho smích byl krásný. Mai šla parkem dál a doufala, že si ji nikdo z nich nevšimne. Ale JiMin si ji všiml hned. Přestal se smát a jeho čokoládová kukadla zůstala upřená na dívce, která procházela. 

"Hej, JiMine...jsi v pohodě?" zamával mu Tae před obličejem. 

"C-co? Jo." vzpamatoval se JiMin a ještě chvíli se díval na dívku, dokud mu nezmizela z dohledu. 

JiMin si povzdychl a věnoval se dál svým přátelům. Když se pomalu začalo stmívat, kluci odcházeli a JiMin zůstal v parku sám. Mohl si dělat co chtěl. Doma na něj nikdo nečekal a on mohl venku strávit skoro celý den. 

Když odcházel, tak si všil nějaké osoby. Měla na sobě černý kabát, upnuté džíny a kolem krku omotanou červenou šálu. A ještě jedna věc....byla to hnědovlasá dívka. JiMin ji neviděl do obličeje, protože dívka byla otočená zády k němu.

JiMin se rozhodl vydat za dívkou a když si všiml, že dívka chce přejít přes silnici, ale jede auto, tak ji strhl k sobě a oba dva spadli na zem. Teda...JiMin byl na zemi. Dívka ležela na něm. 

"J-JiMine?" postavila se překvapeně dívka. 

"Jo, jsem to já." zasmál se JiMin a pomohl Mai vstát. 

"Já...D-děkuju. Ale co tu děláš tak pozdě?" zeptala se ho dívka zvědavě. 

"No....na to samé se můžu zeptat já tebe. A jinak není za co." věnoval jí okouzlující úsměv. 

"Doprovodím tě domů." řekl JiMin a chytil ji lehce za ruku. 

Dívka s růžovými tvářičkami přikývla a vedla JiMina k jejímu domu. Nebylo to nijak daleko od parku, ale od JiMinova bytu to bylo skoro přes půlku města. 

"Tak...tady bydlím." špitla dívka. 

"Dobře...tak....já už...asi pů-půjdu." řekl nervózně JiMin. 

"Dobře." oba se na sebe usmáli a dívka odemkla dveře od svého domu. 

Rozhodla se otočit a říct JiMinovi, co k němu cítí, ale....nebyl v dohledu. 

Dívka si zoufale povzdychla a vešla do bytu. Tam ji přivítal její pes a dívka ho pohladila. Zesvlékla se a šla se svým věrným přítelem v náručí do pokoje. Položila ho na postel a pak si na ni lehla i dívka. Pes se k ní přitulil a ona ho hladila, dokud neusnula.