Budu sem psát one shoty o BTS. A bude to jak kluk+kluk tak i kluk+holka. Ale upozorňuji, že yaoi mi jde lépe. A kdyby něco, tak píšu i na vaše přání ;)
Mladý chlapec seděl na vysoké skále a pod ním se o menší kameny rozbíjely divoké vlny moře. Přemýšlel o věcech, které se za posledních pár let udály. A nebyly to zrovna nejlepší věci. Pro něj velice bolestivé. Najednou si stoupl a šel co nejblíže k okraji, tak aby viděl na moře. Napadla ho jediná věc.... jak asi dopadne, když skočí dolů? Bolelo by to? Přežil by? Rozhodl se, že to zjistí. Šel dál, aby se mohl rozběhnout, ale v tom ho někdo chytil za ruku a táhl pryč. Co nejdále od okraje. Byl to na pohled úplně obyčejný kluk. Až na jednu věc...
"Nedělej to. Za nic ti to nestojí." řekl tiše černovlasý.
"A kdo ty jsi, že mi říkáš, co mám dělat?" zašeptal naštvaně hnědovlásek.
"Já...nesmím tě to nechat udělat. Ochraňuji tě už opravdu dlouho. Zachránil jsem tě už tolikrát...ale teď koukám, že to nemělo smysl. Ale udělej to...klidně...bránit ti v tom nemohu." odsekl starší chlapec.
"Umm...tak...omlouvám se." sklopil pohled provinile mladší chlapec.
"Děkuji." zašeptal.
Černovlásek jen kývl hlavou a mírně se usmál. Vrátil se do svého světa. Oslabovalo ho to.
"Jsi příliš slabý. Jestli zůstaneš ještě jednou tam dole déle než je nutné...obávám se, že to pro tvůj život tady bude konec." povzdychl si černovláskův otec a ani jednou se na něj neohlédl.
"Omlouvám se. Musel jsem ho zastavit. Jinak to nešlo." omluvil se tiše černovlasý.
"Sleduješ ho. Neustále. Proč? Je stejný jako ostatní lidé. Nedá se mu věřit. Drž se od něj dál. Víš, že není nic dobrého, zamilovat se do člověka." varoval svého syna a odešel z jeho pokoje.
"V tom se pleteš. JungKook takový není. Je jiný." řekl si pro sebe černovlasý chlapec.
Dále sledoval hnědovláska ze svého pokoje. Měl na něj krásný výhled. Bavilo ho chodit za mladším chlapcem vždy v noci. JungKook ho nemohl vidět. Za to byl starší rád. Ale teď už u něj být nemůže. Nemůže ho ochraňovat. Nemůže ležet vedle něj a cítit teplo, sálající z jeho těla. Pro lidi nastala noc a JungKook se pomalu chystal jít spát. Černovlásek jen ležel na posteli a pozoroval ho. Jediný důvod, proč se starší chlapec nechystá ke spánku....nespí. Žádný anděl nespí. Kromě jediného. Anděl jménem Min YoonGi. Černovláskův dobrý kamarád. A YoonGi se tím ani nijak netajil. Prvně ho za to odsuzovali, ale poté si ostatní andělé zvykly.
***
Hnědovlásek se začal pomalu probouzet. Starší to hned postřehl. Byl to den jako každý jiný. Až na to, že když šel JungKook ze školy, přišli za ním dva starší kluci. Černovlásek už pomalu přestával dobře vidět. Jediná možnost, jak zjistit, co se děje...sletět dolů. Ale...mohlo by ho to stát život.
"Promiň tati. Ale tohle nedovolím." zašeptal černovlásek a rychle se převtělil do člověka.
Sešel dolů a schoval se za strom. Viděl, jak ti dva JungKooka mlátili a různě do něj kopali. Přidal se k nim i nějaký růžovlásek. To už se ve starším chlapcovi začala vařit krev. Ale pak se mu v zádech najednou objevila nehorázně velká bolest. Jeho křídla... pomalu mizela. V jeho bříšku se začaly tvořit čím dál větší křeče. Ale i přes tu bolest tam mezi ty kluky vběhl a JungKooka si ukradl. Vběhl s ním do lesa, kde se černovlásek také musel zastavit. Nezvládal tu bolest.
"P-proč jsi je nenechal, ať mě zmlátí?" špitl hnědovlásek.
"Nemohl jsem to dovolit. Budu tě ochraňovat." jakmile tuto větu černovlásek dořekl, málem by se skácel k zemi, kdyby ho JungKook včas nechytil.
Dřepl si na zem i s černovlásek v náručí.
"Jaké je tvé jméno?" zašeptal skoro neslyšně a pohladil staršího po tváři.
"P..Park....Ji-...Jimin..." vykoktal ze sebe stěží černovlásek.
"Co ti je Jiminie...t-ty jsi..." zakoktal se v údivu JungKook.
"Ano Kookie...už to tak bude...jsem přesně to, co teď vidíš před sebou." řekl chraplavým hlasem Jimin a trochu pohnul svými černými, ještě před chvíli bílými, křídly.
"Co se s tebou děje Jiminie? Proč jsou tvá křídla černá?" po tvářích se mladšímu skutálela drobná slzička.
"Umírám Kookie...ale neplakej prosím...všechno bude zase v pořádku, ano?" pohladil ho černovlásek po ruce a cítil, že už moc dlouho, tu takhle nebude.
Jimin upadl do hodně hlubokého spánku a jeho křídla začala mizet. JungKook tělo staršího položil do podzimně zbarveného suchého listí a čekal, co se bude dít dál. Všiml si, že černovlásek přestal dýchat.
"Jiminie..." chytil ho za ruku a hladil ho po hřbetě svým palcem.
"No tak...probuď se...prosím...potřebuji tě tu..." sklonil se k tváři staršího a opatrně ho pohladil po vlasech, které měl opravdu krásně hebké.
Podíval se na jeho rty. Vypadaly dokonale. Mladší už pomalu začal plakat. Po tváři mu steklo dalších pár slz, které dopadly na Jiminovi tvářičky. JungKook nečekal na nic. Teď nemá co ztratit... Sklonil se k němu dlouze přitiskl své rty na ty černovláskovi. Jimin najednou pomalu otevíral svá očka čokoládové barvy. Vyjukaně na JungKooka hleděl.
"Kookie..." černovlásek si překvapeně až trošku zděšeně přejel prsty po rtech.
Vstřebával, co to tady právě teď stalo. Jimin se ale potom jen usmál a hbitě si nicnetušícího JungKooka přitáhl do objetí.
"Děkuji, že jsi to vydržel..." pohladil mladšího chlapce palcem po tváři.
"Pro tebe cokoliv." zářivě se usmál hnědovlásek.
Jimin si přitáhl mladšího do dlouhého polibku a JungKook mu omotal své ručky kolem krku.
Annyeong lidičky!!!
Tento one shot věnovaný Moona_Wolf, mám už rozepsaný skoro měsíc. Mno...byla jsem jen líná to dokončit, jelikož nemám zrovna teď tolik času jako dřív. Tak...snad se líbilo ;)
Votujte a komentujte gomawo ;)
Saranghae :*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
