BTS One Shots

Perrie x TaeHyung

"Perrie...Perrie! Tak posloucháš mě vůbec?" zamával dívce před očima její jediný přítel JungKook.

"Jo..." rychle ho odbyla a dál pozorovala idola všech dívek na této škole, Kim TaeHyunga.

"Přijdeš mi poslední dobou jako vyměněná. Pomalu už ani nejsi v realitě." řekl, ale dívka ho stejně nevnímala.

Procházeli kolem té skupinky, kde byl hlavní bavič TaeHyung. JungKook si všiml, jakým směrem se kouká.
Hnědovlasý chlapec se očkem koukl po dívce, která procházela po boku s s JungKookem.

"No to ne. Tam se ani nekoukej. V jejich okolí tě nečeká nic dobrého." vyhrkl chlapec.

"Ale Kookie...Tae není špatný. Právě naopak." uchechtla se dívka.

"Máš zákaz se tam koukat." posmutněl černovlásek.

"Kookie...já vím, že se o mě staráš, děkuji moc, jsi hodný, ale..." dívka stydlivě sklopila zrak a její tváře nabraly červeň.

"Ohh...ty ho miluješ!" vyjekl JungKook skoro přes celý škloní dvůr.

TaeHyung spozorněl a koukl se na dívku, která černovláskovi držela ruku na jeho puse.

"Nekřič." upozornila a pak se od Kooka oddálila.

"A...ano...miluju ho." přiznala tiše a pokračovala v cestě.

JungKook chvíli civěl do blba a pak jí doběhl.

"Ale...vždyť u něj nemáš šanci." vykulil oči.

"Ano Kookie...děkuji...každý potřebuje přítele, který mu řekne, že na něco nemá." ušklíbla se a kráčela pomalu domů.

"Ale já to tak nemyslel. Promiň." omotal jí ruku kolem pasu.

"To nic. Máš pravdu. Měla bych na něj zapomenout. Je to idol. Holka jako já u něj nebude mít šanci." zahodila hned všechny svoje sny.

Měla by se hlavně teď soustředit na školu.

"Dobře. Když myslíš." zamumlal černovlasý chlapec.

"Tak zase zítra Kookie." objala svého kamaráda na rozloučenou.

"Ahoj." objal ji nazpět a oba se rozešli svou cestou.

Černovlasý bydlel o ulici dál než dívka.

Perrie odemkla dveře od svého domu, kde bydlela už sama.
Povzdychla si a vyšla nahoru do svého pokoje. Sundala si svou uniformu a oblékla se do civilu. Což bylo tílko a kraťasy. Vlasy si smotala do drdolu a usedla ke své rozečtené knize.
Měla ji ráda. Hlavně jí ale dokázala dostat od kruté reality, která se jí moc nelíbila.
Tak moc vnímala děj knihy, že skoro úplně přeslechla její mobil, který ohlašoval něčí hovor.

Lekla se a podívala se, kdo volá. Neznámé číslo. Prvně se jí vůbec nechtělo, ale nakonec to zvedla.

"Ano?" promluvila tichým a milým hláskem.

"Ahoj Perrie." uslyšela hluboký hlas nějakého chlapce.

"Známe se?" zvedla obočí.

"No...ty mě ano. Ale já tebe ne." pronesl trochu zklamaně.

"Fajn. Smím vědět jméno?" zeotala se malinko podrážděně.

"To je přísně tajný. Mimochodem...sluší ti to." dívka vykulila oči.

"Co?" vyjekla.

"Vidím tě. Sedíš na posteli a čteš si knihu."  odpověděl chlapec.

Vykoukla z okna. Nikoho neviděla. Pořádně se rozhlédla po pokoji. Nic zvláštního nenašla.