BTS One Shots

| N a m j i n | !!!18+!!!

"Namjoonie!" zakřičel Jimin z dálky mé jméno.

Asi ho zabiju. Říkal jsem mu tolikrát, aby mi takhle neříkal.

"Ahoj...Jimine." zavrčel jsem.

"Bacha na Namjoona. Má zase svou náladuuuu" zakřičel Suga na Vho, který šel pomalu k nám.

"Čau Joonie." uculil se nevinně Suga.

Já jen protočil očima.

"Kde je Kook?" zeptal jsem se zvědavě Vho.

"Má kocovinu." odpověděl prostě.

To je tak, když se náš nejmladší nechá vyhecovat Jiminem a jde s námi chlastat.

"Já ti to říkal Jimine. Seš pablb." dal mu Hobi pohlavek.

"A ty zas pakůň, tak kdo je na tom líp." odfrkl si Jimin.

"Hele...měli bychom jít. Už je dávno hodina." řekl Hobi.

Beztak tam chodí jen kvůli té učitelce, to už dávno víme.
Ale...musím uznat...postavu teda měla luxusní. A taky byla vcelku mladá.

"No fajn." pokrčil Jimin rameny a vešli jsme do školy, kde musíme strávit ještě osm hodin.

"Hele kluci...já si skočím ještě na záchod." oznámil nám Hobi a odběhl pryč.

Kluci se tam začali bavit o samých kravinách. Já však pohledem sjel k jednomu neznámému klučinovi, který stál u ředitelny.

Byl oblečený do světle růžové mikiny a světlých hodně upnutých džínů. Vypadal dost vyděšeně. Ruce měl omotané kolem svého malinkého tělíčka. Kousal si nervozně spodní ret.
Vypadal jako anděl.
Zíral jsem na něj jako na svatý obrázek.

"Hej Joone. Vnímáš?" mávl mi před rukou Jimin a koukl se směrem, kterým jsem se koukal já.

"Hmm...ten je hezkej." usmál se šibalsky Jimin.

"Tak to ne Jiminie. Tys mi přebral už dost kluků. Tenhle bude můj." řekl jsem pevně.

Bude můj i kdybych musel udělat cokoliv.

"Ach jo. No fajn. Já si ponechám toho třeťáka." prohrábl si vlasy.

Věnoval jsem poslední pohled tomu klučinovi. Ale byla změna. Po očku se na naši skupinku koukal.

"Hej vy! Nemáte být na své hodině?" vyjekla naše učitelka.

"A-ano, ale našemu kamarádovi se udělalo nevolno." sjela nás pohledem.

Asi zjistila, kdo tu není.

"Ah...Hoseoku, pojď se mnou. Jak ti je?" zeptala se Hobiho, který právě vycházel.

"Je mi fajn, děkuji." odpověděl v šoku.

"Ale prosim tě. Pojď se mnou. A vy jděte rychle do třídy." mile se na nás usmála.

Učitelka táhla Hobiho do kabinetu hned vedle třídy.

"Tak jdeme?" ostatní kývli a pomalu jsme šli do třídy.

Nikdo nešel a z kabinetu vycházeli divné tiché zvuky. S kluky jsme na sebe nechápavě koukali.
Po chvíli se vřítil do třídy. Celý zpocený, rozcuchaný a trošku rozeplá košile.

"Kámo...že by konečně?" zeptal se zvědavě Jimin.

"Bylo to to nejlepší, co jsem kdy zažil. Je úžasná." sotva k nám došel po svých.