BTS One Shots

Namjoon, Seokjin, Jimin

"Mami! Tati! Jsem doma!" vykřikne Jimin z chodby a hned běží za námi.

Zastaví se ale, když uvidí ten nepořádek co tu je.

"Stalo se něco?" podívá se na nás těma svýma očkama.

"Nic zlatíčko. Jen jsme s maminkou probírali něco důležitého. Jdi do pokojíčku, za chvíli za tebou přijdu." usměju se.

Jimin se šťastně usměje a běží s taškou pryč.

"Je to všechno tvoje vina!" vyjekne Jin.

"Jak moje?! Ty jsi chtěl přeci dítě! A povedlo se. Narodil se ti dokonalý a zdravý chlapeček!" vyjeknu zase já.

Jin po mě hodí tlustou knihu.

"Nechci mít kluka. Chci holčičku. A taky ji mít budu!" zakřičí.

"Nemůžeš Jimina dál předělávat. Vždyť je tak malý! A už teď si všichni všímají, že něco není v pořádku! Přestaň s tím!"

"Na to zapomeň. Bude z něj krásná holčička. A ty mi v tom zabraňovat nebudeš!" vezme další vázu a hodí ji po mě.

Naštěstí ji chytím.

"Přestaň už kurva. Tohle nemůžeš ovlivnit! A ty to víš. Přestaň se chovat jako malej. Přestaň s tím. Dokud je čas. Vždyť to Jimina může poznamenat psychicky na celý život ty idiote!"

"Do tohohle mi kecat nebudeš ti říkám. To, že tobě nevadí, že to je kluk, je mi u prdele! Běž už do háje kurva." naštvaně odejde.

A je to tu zas. Hádka o tom, že Jin chce holčičku a já vždy chtěl kluka. A taky se to podařilo. Jin ho prvně miloval, jako každý rodič své dítě. Ale pak se k němu začal chovat hnusněji a hnusněji až do něj nakonec cpe různé hormony, aby měl vše, co má dívka. Ale já s tím vůbec nesouhlasím. Nelíbí se mi to. Není jedno, jakého je pohlaví? Hlavně že vůbec žije sakra! Ale Jin si neuvědomuje toho, že málem oba přišli o život u Jinova porodu. A teď to chudáčkovi Jiminovi dává za vinu. Vlastně mě taky. Jin chtěl dítě a já si ho dovolil oplodnit. Tak sorry no. On po tom toužil. Mě by to bylo jedno.

Poklidím tu. O Jina se nestarám. Už je mi to jedno. Smířil jsem se s tím, že mě už nějaký měsíc podvádí s jiným. Žiju s ním jen kvůli tomu, že...vlastně...ani tu není pořádný důvod.
Možná asi, že on dělá domácí práce, které mě vůbec nebaví. A asi i kvůli tomu, že skoro všechno na co sáhnu, se rozpadne.

Ale jinak žádný jiný důvod není.

Douklidím a jdu za Jiminiem. Zaklepu na bílé dveře.

"Tati? To jsi ty?" ozve se posmutněle.

"Ano." vejdu.

"Copak se děje Jiminie?" sednu si k němu na postel.

Hlavičku má sklopenou až mu dlouhé vlásky padají do obličeje, ručky složené v klíně a kolena u sebe.

"Tati...co vůbec jsem? Proč mě maminka nemá ráda?" špitne a podívá se na mě uslzenýma očkama.

"Jiminie...maminka tě má ráda, miluje tě, jen...poslední dobou je hodně rozrušená a ve stresu, víš? Má toho v práci moc." pohladím ho po vláskách.

"Tak dobře. Pomůžeš mi prosím s úkoly?" usměje se nevinně.

"Samozřejmě zlatíčko." zasměju se.

Jiminie hned vytáhne sešity a učebnice.
Začneme se společně učit a dělat úkoly.
Jiminie potom jde hned spinkat. Večeře není, jelikož Jin...šuká asi s jiným.
Povzdychnu si a lehnu si vedle Jiminieho, kterému jsem slíbil, že přes noc zůstanu.