BTS One Shots

JiKook - mermaid

/Čtete na vlastní nebezpečí xDDD/

Mladý chlapec si setřel slzičku, která mu stékala po tváři. Vypustil z úst tichý vzlyk. Má v životě tolik problémů, že by to ani nespočítal. Seděl na velkém spadlém kmeni, který spadl přes řeku a sloužil jako menší most. 

Plakal, když najednou v řece slyšel šplouchnutí. A za tím další a další. Byl tam kousek ocasu, patřící rybě. Nebo si to alespoň myslel. 

Pomalu stoupl na kámen do vody. Šel opatrně, aby neuklouzl. Viděl tam síť a kolem popadané větve a listí. Opatrně síť odstranil. Následovalo další šplouchání, které chlapce vyděsilo natolik, že omylem do vody upustil starobylé hodinky, které mu dala jeho prababička. Vyděsil se. Chtěl je ještě zachytit, ale nepovedlo se mu to. Klesaly rychle ke dnu. Beznadějně se koukal na hladinu. Do očí se mu znovu nahrnuly slzy. 

Chvilku se nic nedělo, ale později se vynořila něčí hlava se zrzavými vlasy. Chlapec se lekl a uskočil. Spadl do vody na zadek, na tvrdé kameny. Oranžovlasý se mile usmál.

"Tohle musí být zřejmě tvoje~ " promluvil k němu tak jemným dokonalým hláskem. 

V ruce držel chlapcovy hodinky. 

"A-ano. Děkuji. Nevím, co bych bez nich dělal." kývl chlapec a oddychl si. 

"Za málo. A víckrát už se nelekej." nahodil andělský úsměv. 

Chlapec přikývl. 

"Aleeee...jak si se tu vzal? Kdo jsi?" vyděsil se chlapec. 

"Já tady žiju." zasmál se starší. 

"Jak jako?" vykulil černovlásek oči. 

Oranžovlásek vyskočil na plácek za mladším a ploutev nechal ve vodě. Černovlasý údivem vyjekl.

"Ano. Jsem syn sirény." přikývl. 

"To proto jsi tak nádherný?" zašeptal chlapec s údivem. 

Mohl na něm oči nechat. 

"Hmm...více méně ano. Nechceš se mnou někam plavat?" usmál se přímo dokonale. 

"N-no...j-já...asi...spíš ne." vykoktal ze sebe. 

"Proooč? Bojíš se , že to, co se o nás říká je pravda? Utopíme všechny členy posádky, kteří jsou na lodi na našich mořích? Opravdu tomu věříš?" změřil si černovláska pohledem. 

"N-ne, ale..." 

"Pokud si to nemyslíš...půjdeš se mnou. Pokud se bojíš, že tě zavedu do hlubin moří a nechám tě utopit...můžeš jít." přerušil ho. 

"Dobře tedy. Půjdu s tebou." řekl rozhodně mladší. 

"Dobře. Nemusíš se bát. Za záchranu života ti něco ukážu." zašeptal mu do ucha a sladce se usmál.

Skočil do vody a podal mladšímu ruku. 

"Neboj se. Poď. Nic to není." ušklíbl se. (Hmmm, tohle taky říkala čarodějnice Jeníkovi a Mařence, když je lákala do chalupy xD)

Chlapec věděl, že by neměl, ale nakonec pomalu přijal jeho ruku a pomalu šel k němu. Seskočil za ním do vody. Oranžovlásek ho držel nad vodou. 

"Pokud se mě budeš držet, budeš dýchat pod vodou." mladší se na něj nedůvěřivě koukl. 

"Klidně se můžeš přesvědčit." 

Mladší opatrně potopil hlavu. Velice pomalu se nadechl. Nelhal. Opravdu dýchal. Bylo to ze začátku divné a nepříjemné. 

"Tak co?" potopil se oranžovlásek za ním.