BTS One Shots

Rap Monster x Suga x Jhope

Rap Monster
Suga
Jhope

"Já už se na to vyseru." vyjekl jsem a hodil s papírama o zem.
Mamažer mi volal, že dneska se nahrávání ruší, focení se přesouvá na dnešek, zítra bude natáčení a zkoušení zítra.
"Moni, co ti je?" zeptal se nádherný hlásek těsně u mého ucha.
Otočil jsem hlavu směrem za hlasem. YoonGi.
"Manažer mi neustále předělává plány. Už je to po třetí za tento týden. A uznej...to je dost." povzdychl jsem si. Jejo rty se ocitly na kůži na mém krku.

"Vypadáš krásně, když se rozčiluješ." zašeptal jsem mezi polibky.
Mého miláčka nikdo nebude zlobit. Nikdo.
"Prospěla by ti dovolená zlato." zavrněl jsem a mazlivě se nosíkem o jeho krk.
"Gie...víš, že to není tak jednoduchý." pohladil mě po vlasech.
"Nelíbí se mi, že kvůli němu nemáš volno. Měl by sis ho vzít. Jak dlouho už jsi neměl dovolenou? Dva tři roky? To je hodně." sedl jsem si na jeho klín.
"Vždyť už ani na nás nemáš čas." posmutněl jsem a zabořil mu obličej do hrudi
"Já vím zlato. Udělám si ho, ano? Hned po třech dnech si vyžádám dovolenou a užijeme si to, slibuji." pohladil mě po tváři.
"Dobře." usmál jsem se.
Dal jsem mu malinkou pusu na nos a už méně smutně odešel.

Seděl jsem smutně na posteli a zíral do zdi. Nikdy, opravdu nikdy, jsem nebyl smutný. Ale teď ano. Hlavou mi vrtá jedna otázka.
Miluje mě vůbec ještě Rap Monster?
Přesně nad tímhle přemýšlím. Jelikož byl Suga jeho oblíbenec už od začátku, tak se nemá čeho bát. Je to jeho klenot, na který, když se někdo jen koukne, tak je hned zle. Tedy krom mě. Ale pořád si myslím, že mě nemá rád tolik. Suga byl vždycky číslo 1. A já byl vždy až ten druhý. Chtělo se mi plakat. Slzy se mi tlačily do očí, ale naštěstí to zastavil V, který na mě zničeho nic vybafnul ze skříně a začal, jak je u něj zvykem, dělat různé pazvuky a byl hlučný.
Po chvilce sem vletěl Jin. "Děti, přestaňte se vraždit. Kde bych pak dělal nové. Ještě by byly otravnější."
S Taem jsme se začali smát. Ale já jen na zlomek vteřiny, než mi to znovu nastoupilo do hlavy.

Mrzelo mě to. Suga si musel moji pozornost kolikrát vytrucovat. Až to občas zacházelo do extrému. Chudáček Hobi nic nedělal. Ani nic nezkoušel. Bylo mi po něm smutno. Musí si myslet, že jsem hrozný leader a, bez pochyby, přítel.
"Ahh...jdi se zakopat do hrobu NamJoone." sykl jsem na sebe.
Odhodil jsem papíry a šel hned za ním. Zaklepal jsem na dveře od jeho pokoje a vešel.
Chudák ležel na posteli ve hromadě kapesníků. To jsem hodně přehnal. Nechat moje sluníčko být smutné. Sedl jsem si k němu a pohladil ho po zádech. "Zlato...za chvilku si vezmu dovolenou a pojedeme pryč, ano?" zašeptal jsem.
"My? My tři? Ty, Suga a já?" sedl si na postel do tureckého sedu.
"Ano. Jen my tři." pohladil jsem ho po vlasech.

Přemýšlel jsem. Neznělo to špatně. Ale ne.
"Nejedu nikam." odfrkl jsem si a lehl si obličejem do polštáře.
"Hobi...moc se ti omlouvám. Měl jsem dost práce a málo času." objal mě.
"A když už si čas měl, byl si celou dobu s Sugou." zavrčel jsem.
"Hobi...to není pravda. Suga si mou pozornost vytrucoval. Víš, jak je pak nesnesitelný."
"Vždycky jsi ho měl radši." fňukl jsem.
"Hobi, co to říkáš? To není pravda." do očí se mu nahrnuly slzy.
"Ale je. Je to tvůj poklad. Vždycky si s ním byl radši. Miluješ ho víc. Byl u tebe vždy ten první. A já vždy ten druhý." začal jsem plakat.
"Hoseokie, já vás mám rád oba stejně. Není pravda, že Sugu mám radši. Proč si to myslíš. Jste oba dva moje zlatíčka. Říkáš to, jak bys mě neznal."
"No...to máš pravdu. Čím déle tu jsem, tím víc mi přijde, že tě vůbec neznám." povzdychl jsem si a dal pryč jeho ruce z mého těla. Nesnáším ho. Ale zároveň ho šíleně miluji. Proč mi tak mate hlavu. Nikdo jiný, by tohle tak dokonale nezvládl. Ale pak si sem nakluše on a Suga a vše se dokonale zvrtne.
"Hobi...známe se už od základky. Jak tohle můžeš říct. Prosím...neříkej to už." po tvářích se mu kutálely slzy. Neměl jsem rád, když brečí. A on to ví!
"Moni...o-omlouvám se. Nemyslel jsem to tak. Promiň." objal jsem ho.
"Nemysli si, že tě mám méně rád. Oba dva jste můj nejcennější poklad, je ti to jasné." chytil mi obličej do dlaní. Jen jsem pokýval. Moni se usmál a dlouze mě políbil. Byl to polibek plný citů. Opětoval jsem mu ho. A z toho se nějak vyklubala válka našich jazyků. Tentokrát jsem kupodivu prohrával. Měl svůj jazyk skoro až v mém krku. "N-NamJoonie..." odtrhl jsem se od něj. Nechtěl jsem víc. On však nebral na to ohledy a hned po odtržení našich rtů, se mi přisál na krk. Občas jsem nespokojeně mlaskl nebo zamručel.