Dreams (1D|CZ)

1. Kapitola

Se zamručením se přetočím a sáhnu na noční stolek pro mobil. Jelikož nejsem schopná vyndat druhou ruku zpod peřiny, přitáhnu si dotykový mobil k obličeji a budík vypnu nosem, než mobil položím zpět a zavřu oči. Ani ne za minutu mi začne mobil zvonit znovu a tak se to opakuje ještě třikrát, než opravdu vstanu.

Pravou rukou si prohrábnu vlasy a přejdu ke skříni. Několikrát se prohrabu mezi věšáky, než si vyberu černé rifle a černou košili s bílými srdíčky. Táta vždy říká, že bych ty věci měla vyházet a koupit si nové, normální. Ale nemůžu za to, že prostě miluju Harryho styl oblékání.

Převleču se z pyžama do nachystaných věcí a sejdu dolů, abych se nasnídala. U stolu už sedí táta a čte noviny. Nechám si opéct toast a poté ho natřu máslem a jahodovým džemem. Do sklenice si ještě naliju džus a sednu si ke stolu, kde se pustím do své chutné snídaně.

"Budu v práci až do večera. Odpoledne budeš mít na stole seznam věcí, co máš udělat. Pokud to nesplníš, zabavím ti notebook, mobil a odpojím ti wifi" řekne jako by nic a dál si nerušeně čte.

A takhle to tady probíhá každý den. Ráno vstanu, táta mi oznámí, že bude dlouho v práci a že mi sepíše seznam. Pokud to nesplním, opravdu udělá to, co říkal. Vždycky to udělá. Jen si povzdechnu a ukousnu další kousek toastu.

"Okay" řeknu tiše.

Bojím se v jeho přítomnosti mluvit hlasitě. Jsou totiž momenty, kdy mě kvůli toho seřve.

Když dožvýkám poslední sousto a dopiju džus, odeberu se zpět nahoru, kde si vyčistím zuby a lehce se namaluji, jen si řasenkou zvýrazním řasy a bezbarvým leskem si natřu rty. Vlasy si přečešu kartáčem, než si přes hlavu přetáhnu velkou hnědou mikinu, v rohu pokoje popadnu tašku, seběhnu schody a u vchodových dveří si nazuji černé conversky.

"Ahoj" zavolám do útrob domu, i když vím, že je to zbytečné, a pak se rozejdu na nejbližší autobusovou zastávku.

Počkám pár minut, než nastoupím do skoro prázdného autobusu a sednu si úplně dozadu na sedadlo u okna. Do uší si dám své bílé sluchátka, najedu na album Made In The A.M. a zaposlouchám se do textu písničky What a feeling.
.......

"Hele! Naše lesbička přišla do školy!" zvolá jeden ze školních idiotů, čímž na mě strhne všechnu pozornost.

"Copak? Henrymu oholili hlavu, že jdeš jak na popravu?" jeho vysměvačný tón by nepřeslechl snad ani hluchý.

"Je to Harry" opravím ho a pak raději sklopím zrak a dojdu ke své skříňce, kam nahážu učebnice, které zatím nebudu potřebovat a vezmu si do ruky jen matematiku a pouzdro s propiskami a pár zvýrazňovači.

"To je mi fuk. Tak co, už sis našla nějákou šťabajznu?" Lucas, černovlasý kluk s modrýma očima, se i se svou partičkou kamarádů postaví kolem mě.

Už jsem si zvykla, že na mě mají takové narážky. Považují mě za lesbu, protože poslouchám tu 'teplou skupinu' a podle nich každý, kdo je poslouchá je teplý také. I kdyby byli teplí jak pochodující radiátory, stejně bych je poslouchala.

"Hej, kámo, to je fakt dobrý" začne se jeden z jeho stínů chechtat.

"Co jsem ti udělala, že se do mě neustále navážíš?" řeknu tichým hlasem se stále sklopenou hlavou.

"Řeknu ti to takhle, ty prostě mezi nás nepatříš. Posloucháš debilní teplou skupinu, která ani neumí zpívat a nejsi vůbec hezká" pokrčí Lucas rameny.

Přivřu oči, aby slzy neměly možnost uniknout a rameny strčím do dvou z jeho kamarádů, abych mohla utéct do třídy. Prvák na gymplu je zlo. A ještě větší zlo, je být šestnáctiletou šikanovanou Directionerkou.