Dreams (1D|CZ)

5. Kapitola

Kolenem se opřu o parapet a chytím se rukama rámu okna, připravená vylézt na vnější parapet. Ale jakmile se za mnou ozve hlasité mňau, seskočím z okna zpět do pokoje a s vystrašenýma očima se podívám na to bílé, chlupaté stvoření.

"Kočko blbá! Víš, jak jsem se tě lekla?" zasyčím na ni a ona se na mě jen koukne svýma krásnýma, modrýma očima.

"Jak se vůbec jmenuješ?" řeknu si sama pro sebe a trochu couvnu, když udělá krok.

"Ne, nechoď ke mně!" trochu vyjeknu a zády narazím do zdi.

"Asi si chceš hrát, ale já se bojím koček, promiň. A teď už musím jít, tak hlavně nic neříkej tátovi" probodnu ji pohledem a pak konečně prolezu oknem.

Otočím se a spatřím, jak se kočka smotá do klubíčka uprostřed koberce, položí si hlavu na tlapky a huňatý ocas, než zavře oči. Očima se zaměřím na strom přede mnou a nadechnu se, než si v té, pro mě velké, výšce stoupnu a chytím se větve, která je až u okna. Poté se natáhnu levou nohou k druhé větvi a rychle z okna přelezu na strom. Nakonec opatrně zeslezu po větvích dolů a seskočím z té nejnižší na zem. Ruce, které mám trochu od hlíny, si opráším o sebe.

Sednu si před dům na schody a hlavu natočím k Ryanově domu. Za okamžik se od nich ozve zabouchnutí dveří a mé srdce začne okamžitě hlasitě tlouct. O několik sekund později spatřím u nás na chodníku Ryanovu hlavu s hnědými vlasy zastrčenými v černé beanie.

"Ahoj" zavolám na něj.

Ryan rychle zvedne hlavu a na obličeji se mu objeví krásný úsměv. Páni.

"Ahoj! Už ses nemohla dočkat, že sedíš před domem na schodech?" pobaveně se ušklíbne a mé tváře sčervenají.

"Tak nějak" kývnu a snažím se schovat bolest v mých očích.

"Dneska je venku docela zima, tak mě napadlo, že by jsme mohli jít k nám. Ségra už od odpoledne vyšiluje a máma začala hned chystat nějáké jídlo" protočí očima a natáhne ke mně ruku, aby mi pomohl se postavit.

"To bude fajn. Těším se na tvou mámu" pousměju se, když mě chytí za pas a vede před jejich dveře.

"Ona se těší víc, věř mi" uchechtne se a pak odemkne hlavní dveře jejich domu.

Hned u dveří si vyzuju boty, abych jim tam někde nenašlapala a hezky je uložím na šedou rohožku. Ryan na mě počká a odvede do prostorného obývacího pokoje, který je pěkně zařízený.

"Ahoj Amando! Já jsem Sarah, Ryanova máma" přiběhne k nám paní, která vypadá velmi mladě na to, že má tři děti.

"Dobrý den" usměju se a natáhnu ruku, abych si mohla potřást s tou její.

Ona mě ale okamžitě stáhne k sobě a pevně mě objeme. Stále trochu v šoku kolem ní omotám ruce a obejmu ji nazpátek.

"Mami, přestaň, vystrašíš ji!" Ryanův hlas se rozezní obývákem.

"Ale neblázni! Jen se snažím zapůsobit" zasměje se jeho máma a rukou mi přejede po zádech, než se odtáhne.

"Jsi opravdu krásná, přesně, jak tě Ryan popisoval" pousměje se.

"Mami!" vykřikne Ryan a schová si hlavu do dlaní, což mě fakt rozesměje.

"Mandy! Ahoj! Oh, moc ti to sluší!" Samantha přiběhne a hodí se mi kolem krku.

"Ahoj Sam" pevně ji obejmu.

"Ségra, kolikrát ti mám říkat, že s tebou Amanda chodit nebude" zavrčí Ryan.